Obnova prezenčních aukcí !

   Po půlroční pauze budou znovu odstartovány, ale v podstatně změněném režimu:

1) Budou se konat v návazností na jiné akce a ve spojitosti s nimi. Měly by se tím ušetřit náklady, čas i organizační úsilí. Hlavně by se však měla zvýšit jejich návštěvnost. Začnou 

17. října 2020 od 08.00 v hotelu Absolutum, kde od 10.00 naváže Podzimní výměnný den

2) Dražené grafiky budou představeny na spolkovém webu i s komentářem a vyvolávací cenou

3) Nebudou omezeny pouze na Prahu, ale mohou být organizovány i v regionech. Samozřejmě podle stejných pravidel a jako součást lokálních akcí, např. sezonních Výměnných dnů

4) V daném kalendářním roce se tak stane ještě 16, listopadu (spolkový svátek Den vzniku),  posléze pak rovněž 4. prosince (Adventní večer)

5) V tomtéž pojetí budou již pevně zakotveny v centrálním  Plánu 2021 včetně krajových akcí. Požadavky na to nutno včas uplatnit přímo u Ing. Moravcové nebo adresovat na výbor SSPE.

                                                                       Předseda spolku  F. Černoch

 SJEZD SSPE V OLOMOUCI  18. až 20. září 2020     VÝZVA

 Výzva, kolegy MUDr. Luboše Vaňka

Dodržování základních pravidel:

- především důsledné používání roušek či respirátoru v místnostech, kde se bude měnit

- dosažitelnost dezinfekce na několika místech v sále (já si dezinfekci vezmu vlastní)

- upozornit účastníky na možnost dodržovat i při výměnách odstupy alespoň na šíři nebo případně délku stolu, popřípadě délku dvou paží

- nepodávat si ruce

Tímto se můžeme chránit společně v rámci vzájemné ohleduplnosti.

Individuální možnost je:

- nekonzumovat v sále stravu

- nesahat si na obličej, oči, ústa, pokud nemám umyté či dezinfikované ruce

- pokud je někdo opravdu rizikový (diabetik..), doporučil bych mu kromě roušky štít nebo ochranné brýle

 SJEZD SSPE V OLOMOUCI  18. až 20. září 2020   PROGRAM

Pátek 18. září 2020

14:00 – 18:00  –  prezence a zápis účastníků před recepcí v hlavní budově univerzit

14:00 – 19:00  –  účastníkům budou k dispozici dvě učebny

Sobota 19. září 2020

09:00 – 12:00 –  prezence a zápis účastníků před recepcí v hlavní budově univerzity

09:00 – 18:00 –  výměna v učebnách univerzity

od  16:00        –  exkurze do Arcibiskupského paláce, sraz u vchodu v 15:30

od  18:00        –  OFICIÁLNÍ ZAHÁJENÍ SJEZDU a slavnostní večeře v menze

     kulturní program (barokní hudba v podání tria "Capella in strada")

Neděle 20. září 2020

09:00 – 12:00 –  výměna v učebnách univerzity

od  09:30        –  autobusový zájezd do Brodku u Přerova, návštěva Zvonařství rodiny  

                             Dittrichových a popřípadě i kostela v Dubu na Moravě

                              sraz u vchodu fakulty  v 09:25

FRANTIŠEK PETERKA  Blatské muzeum v Soběslavi - Smrčkův dům  4. 9. v 17:00

„JIŘÍ TRNKO, MÁM TĚ RÁD“ Špejchar Želeč 5. 9. 2020 od 19:00

MILAN BAUER  Galerie Evropského domu, Plzeň  8. 9. 2020 v 17:00

EDUARD MILKA  Galerie  Brömse, Františkovy Lázně  17. 9. 2020 v 16:00

PETR PALMA    Galerie Malšice  23. 9. 2020 od 18:00

Stanovisko autora

publikace T.F.Šimon ZBLÍZKA ke kritickému článku Jiřího Orta s titulkem Dobrý večer Honzíku, zveřejněném v Knižní značce  2/2020

Pokud na knížku „ TFŠ ZBLÍZKA“ položíme měřítka platná pro monografii, jak mylně (záměrně?) učinil Jiří Ort, neobstojí a pokud ji posoudíme jako holý katalog, zřejmě zaškobrtá. Abych takové vnímání své práce vyloučil, uvedl jsem v tiráži: Kniha vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy v Obrazárně Špejchar Želeč. Nelze ji  zaměnit s monografií už při letmém prolistování a není ani obvyklým katalogem. Je mojí cestou, která nikoho nenutí se po ní ubírat. Nekoupím knihu, která mne netěší a nezačnu k tomu navádět druhé, jak činí pan Ort na webu Heuréka.

Pan Ort si stěžuje, dráždí ho text, který je zpracován beletristickou formou a zdůrazňuje vše, co jsem sám považoval za zajímavé (nové a přitažlivé) pro čtenáře.  Proto jsem Šimona načrtnul přes jeho spis Listy z cesty kokem světa (zapomenutá práce), kde nás nechává nahlédnout do svých pocitů. Poté jsem z jeho autentických výroků vytvořil živý, čtivý rozhovor s fiktivním novinářem Stojím na vyhlídce.  Běžný čtenář (nikoliv odborník) dlouhé texty nacpané faktografií (podrobnostmi) dnes většinou přeskakuje, tok doby je dnes jiný, vítězí zkratky přes internet. Pod devět obrázků jsem ještě vetknul „průvodcovské slovo“ jež v různé obměně zaznívá na výstavě.

Řazení obsahu knížky je jednoduché, nejprve grafické práce, pak olejomalby podle žánrů, fotografie a dokumenty. Čerpal jsem z nedotčeného archivu rodiny, do kterého přede mnou nikdo nenahlížel. Neměl jsem proto nejmenší potřebu citovat jiné autory, kteří se dílu Šimona věnovali ve svých článcích a hubených katalozích. Závěr knihy (a to mně vždy láká) odhaluje kam a jak se velký talent Šimona přelil do dalších generací (tři generace Boudů).

Pan Ort mě vysvětluje, jak měla kniha vypadat a co tam chybí (možná, kdyby šlo o monografii),  koho jsem měl nastudovat, prostě vnucuje mi svoji představu o koncepci a náplni knížky. Nic mu přitom nebrání, aby takové dílo napsal podle své osnovy a vydal (za peníze, které si opatří jako já), jinými slovy, aby moji práci překonal a položil mě na lopatky. 

A nyní to hlavní. Kritická slova pana Orta byla vystřelena za mými zády, tedy zrádně proti kolegovi ze spolku. Šéfredaktor Knižní značky neměl ani tolik slušnosti, aby mi text poslal a požádal o stanovisko, což je běžná praxe mezi profesionály. Dovolával jsem se práva své stanovisko zveřejnit v KZ 3/2020, ale pan Langhammer to striktně odmítl. Tím potvrdil, že poškození jména knihy a autora bylo vědomé, domluvené a promyšlené a ze strany autora svazku o Šimonovi nelze počítat s žádnou obranou. Pohoršlivý a smutný jev panující mezi některými lidmi, kteří by měli žít v souladu mezi sebou a výhrady si vyříkávat z očí do očí. Vyléváním žluči do veřejného prostoru oslabují sami sebe a celý spolek znevěrohodní: byl uveden v tiráži knihy jako partner. Žel, zloba tavená ve výsměch (pele mele) převážila.

Pavel Šmidrkal

Otevřený dopis panu PhDr. Jiřímu Ortovi

Vážený pane doktore,

vzhledem k tomu, že jsem si Vaše výhrady ke knize T. F. Šimon „Zblízka“ nevyslechl od Vás přímo, ale přečetl jsem si je až v naší Knižní značce, reaguji na Váš článek také písemně.

Článek v Knižní značce 2/202na straně 61-63 obsahuje nepřesnosti, které je nutné uvést na pravou míru. Tedy:

Knihu jste si zakoupil v Nové tiskárně za cenu 200,- Kč vč. poštovného, kniha tedy vyšla sama o sobě cca na polovinu. Původně nesprávně fakturovanou částku jsme vám, jak jistě víte, dobropsali.

Na straně 96 ve výše zmíněné publikaci je jednoznačně uvedeno, že jde o publikaci ke stejnojmenné výstavě v galerii v Želči. Nikdo nenapsal, ani neprohlásil, že by šlo byť jen o pokus vytvořit monografii! A protože se výstavy v galerii Želeč, výstavy s vernisážemi, které mimochodem mívají návštěvnost, o které může jen snít leckterá renomovaná profesionální galerie, střídají poměrně často, je na jediného kurátora tamních výstav vytvořený značný časový nápor včas katalogy, které mohou rovněž závidět mnohé prestižní galerie, připravit. A to bez nároku na odměnu, a pod ustavičnou potřebou získávání potřebných finančních prostředků na výrobu publikací.

Ve svém článku píšete, že jsme se v našem nakladatelství rozhodli „rychle marketingově knihu vydat“. Vězte tedy, že všechny publikace o umění – ať už jde o exlibris nebo o umělcích nejsou ziskové, o čemž svědčí jejich ceny. Výnosy, vč. darů pokryjí náklady. Mohu doložit.

Zde se nabízí otázka: Pokud jsme natolik silní ke kritice, proč už náš spolek (SSPE) nesplatil dluh tomuto umělci a knihu nevytvořil a nevydal sám?

Ostatně – i kdyby kniha byla sebevíce „fundovaná“ z řad členů našeho spolku by stejně valný zájem nevzbudila. Toto tvrzení opírám o dvě zkušenosti. Objednávek na knihu T. F. Šimon „Zblízka“ z řad členů SSPE bylo cca osm a nikdo dopředu nevěděl jaká kniha bude. Zda bude, či nebude „fundovaná.“ Ale lepší výpravný katalog, s minimem textu a převahou obrázků, než nic, že?!  To alespoň pro mne!

Druhá zkušenost a zároveň velké zklamání pro mne byla situace s knihami pana doc. Vencla. Společně s panem docentem jsme připravili a vydali tři krásné tituly, které ještě hodně dlouho nebudou překonány a zájem z řad spolku byl velmi, velmi malý. A zde jsem si položil otázku – kdo jiný by měl podpořit nákupem vydání těchto knih, když ne SSPE, případně bibliofilové či spolek Hollar. Nestalo se! Upřímně nevím, co si o tom mám myslet. Třetí díl naštěstí zachránila skutečnost, že výbor SSPE neměl co vložit do kongresových tašek.

Ptám se: Máme opravdu být natolik kritičtí k práci někoho, kdo „za nás“ nese kůži na trh? A to opakuji: Bez nároku na odměnu. Co tedy pod tíhou této kritiky můžeme od zájmového autora (neživí se touto činností) očekávat? Že si ho rozkmotříme? Proč by za těchto okolností dál vystavoval a propagoval díla našich členů a uvolňoval jim prostor v galeriích, které ovládá?

Dobře víme, že ceny takovýchto publikací jsou na trhu takříkajíc „někde jinde“. Jen pouhý sešit k výstavě malíře Schustra v Jihočeském muzeu je za 240,- Kč. Samozřejmě, kritika titulu o Šimonovi by byla na místě, pokud by kniha přinesla nepodložené informace a zásadní nesrovnalosti. V tomto případě na vydání spolupracovala rodina, jak tomu bývá i u ostatních, námi vydaných knížek a autor čerpal z archivu, do kterého od smrti Šimona (1942) neměl nikdo přístup, nikdo z něj netěžil.

Můj návrh: Neberme nadšeným jednotlivcům chuť do života a do práce jenom proto, že se netrefí do našich představ, a kteří nám nabídli něco, čeho jsme sami doposud nebyli schopni. Neodsuzujme takovým způsobem práci odvedenou jiným člověkem s dobrým úmyslem a ve snaze připomenout opomíjeného tvůrce v jiném měřítku a rozsahu, než jak by se nám líbilo.

Je představitelné, jak v této ekonomické těžké době zareagují ti, kteří na knihu přispěli, když si na webu či v našem časopise přečtou sdělení, které KZ otiskla? Vše, co jsme trpělivě krůček po krůčku budovali, najednou několika větami znegujeme? Domýšlíme důsledky? Komu a čemu jsme teď vlastně prospěli…?

Za nakladatele Bedřich Kocman