Vlk Karel
*4.11.1883 - ✝︎8.10.1964


malíř a grafik se narodil 4. listopadu 1883 v Hořicích v rodině chudého krejčího jako nejstarší z jedenácti dětí. Vychodil tkalcovskou školu v Lomnici nad Popelkou, čtyři roky pracoval v textilkách v Hořicích, dvakrát hospitoval kreslení a modelování na sochařsko kamenické škole v Hořicích a od roku 1903 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze v krajinářské škole prof. Rudolfa z Ottenfeldu. V té době tam studovali také Bohumil Kubišta, Emil Filla, Vincenc Beneš nebo Ant. Procházka; Vika však nové směry v malířství nepřesvědčily, byl pevně zakotven v realizmu. Ještě tři roky po dokončení AVU měl v Praze na Vinohradech vlastní atelier (v sousedství F. Koblihy), pak se trvale usadil v půvabném Českém Ráji, nejprve na Malé Skále, od roku 1917 pak v Turnově. Ve Vikově tvorbě až do začátku 20. let převažovala malba, zejména krajiny a portréty. K prvním pokusům v dřevorytu jej přivedl František Kobliha a jejich výsledkem je kromě několika novoročenek i první exlibris z roku 1910 pro Jana Kyselu, učitele z Hořic. Soustavně se grafice a dřevorytu začal věnovat až za první světové války, kdy vznikly první cykly – Na horách (12 listů, vydal Artur Novák, 1917), Zimní pohádka (12 listů, vydal Topič, 1920 a kniha Český Ráj (Topič, 1921). V tvorbě Karla Vika znamenalo zásadní obrat setkání s Rudolfem Růžičkou, českým grafikem žijícím v USA, který počátkem 20. let v Československu pobýval. Ten mu ukázal svoji knihu barevných dřevorytů o New Yorku, která byla právě vytištěna v Paříži a Vik se rozhodl obdobným způsobem zpracovat svoje náměty. Prvními barevnými dřevoryty, které vyšly z jeho dílny byly tři tónované dřevoryty z Braunova Betlému v Kuksu a několik listů s náměty pražskými. Práce v technice barevného dřevorytu vyžadující pečlivou přípravu a malířskou představivost v působení jednotlivých tiskových barev a jejich soutisků Vikovi velmi vyhovovala. Většina jeho tvorby od počátku 20. let má pak formu ucelených souborů nebo knih, kde barevný dřevoryt hraje dominantní roli. K realizaci nalezl výtečné podmínky v Müllerově tiskárně v Turnově, kde mohl na tisk osobně dohlížet. Prvním dílem tohoto druhu je kniha Praha (39 dvou až pětibarevných dřevorytů vydaná v roce 1928), dále barevná verze Českého Ráje (47 listů vydaná 1930) a zejména monumentální Slovensko (text dr. Anna Horáková-Gašparíková, úvodní slovo T.G. Masaryk a dr. E. Beneš, úprava O. Menhart, 127 až devítibarevných dřevorytů tištěných z více než 450 špalíků, 232 stran, náklad 5000 výtisků). Stovky přípravných kreseb a akvarelů vznikaly od roku 1929 v plenéru při cestách na Slovensko, desky Vik dokončil v roce 1938 a celé dílo mohla vytisknout Müllerova tiskárna pro nakladatelství Sfinx až v roce 1946. V roce 1941 vydal Vik autorskou knihu Mateřídouška s vlastními texty a v roce 1953 knihu Střední Čechy, obě s dřevoryty a reprodukcemi akvarelů a kreseb. Epilogem Vikovy tvorby v barevném dřevorytu je rozměrný (900x285 mm) list Panorama Prahy dokončený v roce 1952. Karel Vik byl zakládajícím členem SČGU Hollar, od roku 1940 řádným členem České akademie věd a umění, 1954 byl jmenován zasloužilým umělcem a 1958 dostal Řád práce. Zemřel v Turnově 8. října 1964. Vik svoji malířskou tvorbu ukončil na počátku 20. let a jeho obrazy jsou málo známé, většinou jsou v soukromých sbírkách nebo ztracené. Pak se věnoval tvorbě volné a užité grafiky. Byl však bytostným a pohotovým kreslířem – mnoho set jeho kreseb a akvarelů vznikalo často v plenéru jako přípravné studie pro každý grafický list. Borovského popisný seznam jeho grafického díla uvádí do roku 1954 celkem 717 prací, převážně dřevorytů, ale také na 50 prací v technice tisku z hloubky a koncem 40. let se věnoval i litografii. V příležitostné grafice převažují novoročenky (asi 100 listů), které jsou však spíše volnými grafikami malého formátu, k nimž byl text dopisován nebo sázen typograficky. Karel Vik vytvořil od roku 1910 asi 60 exlibris – 14 z nich tvoří soubor litografií Český Ráj v exlibris, který vydal Jan Fučík v roce 1949, ostatní jsou dřevoryty většinou jedno nebo dvoubarevné. Nejvíce exlibris vzniklo v letech 1916-1922 a pak až ve čtyřicátých letech, za druhé světové války a těsně po ní. Seznam exlibris a novoročenek pořídil J. Borovský spolu s P. Vodehnalem a SSPE jej vydal jako 77. seznam v roce 1945, v letech 1949 – 1993 byly na stránkách spolkového časopisu publikovány jeho dodatky a doplňky. Exlibris zahrnul do popisného seznamu grafického díla také J. Borovský v roce 1955. Svoji drobnou grafiku vydal Karel Vik ještě ve třech dalších souborech – Novoročenky (Veraikon, 1919), Drobnosti – 12 dřevorytů (SČB 1925) a Novoročenky (Müller a spol., Turnov, 1933).


Milan Humplík

Výběr z literatury:
  • Borovský J., Vodehnal P.: 77. Seznam exlibris, SSPE, 1945
  • Borovský J., Borovská N.: K. Vik. Popisný seznam grafického díla. SNKLHU, Praha, 1955
  • Jilemnický A.: Karel Vik. Ústí nad Labem, 1977
  • Scheybal J.: Umělcovo dílo stále žije. (K 110 výročí narození a 30 výročí úmrtí K.V.) in: Pojizerské listy, 28.9.1994


  • Dřevoryt, 77:64, 1921