Malí?ka, ilustrátorka a grafi?ka, se narodila v Brn? 18. ?ervence 1940 do lidovecké v??ící rodiny z Bílovic nad Svitavou, kulturn? ?inné, mající v oblib? literaturu, hudbu a divadlo. S výtvarným um?ním se seznamovala v ateliérech známých brn?nských výtvarník? a pod jejich vlivem se rozhodla pro studium na St?ední um?leckopr?myslové škole v Brn?, obor užitá malba (E. Ranný, O. Zemina). V talentových zkouškách byla mezi t?emi nejlepšími. Ovšem tehdejší politické pom?ry jí jako v??ící k?es?ance neumožnily pokra?ovat na vysoké škole po ukon?ení st?edoškolského studia. Nastoupila na umíst?nku jako propaga?ní výtvarnice do podniku Pozemní stavby Brno, n. p.
Díky zájmu o psychologii získala výjime?né povolání jako arteterapeut ve FN Bohunice v Brn?. Byla to doba jejího lidského a profesního zrání. Stále doma malovala a svá díla konzultovala s profesorem Jánem Želibským na VŠVU v Bratislav?. Bylo jí doporu?eno, aby se za?ala v?novat litografii, ve které by zúro?ila své um?lecké sm??ování.
Od 70. let prezentuje svou výtvarnou tvorbu širší ve?ejnosti. Šestimetrová nást?nná malba „Brána do Moravského krasu“ v kulturním dom? v Adamov? je její nejrozsáhlejší dílo z této doby. Jedna z výhod p?ijetí do ?eského fondu výtvarných um?ní na konci 70. let byla možnost vystavovat a nabídnout svou tvorbu v prodejnách DÍLO.
Jejími preferovanými výtvarnými technikami se staly malba pastelem ?i olejem a litografie. Zprvu to byla k?ídová litografie, pozd?ji objevila kouzlo tzv. škrábané litografie, též zvané mezzotinta na kameni, pro níž je charakteristická bílá kresba na tmavém podkladu s množstvím šedých tónových p?echod? – valér?. Jana Ondrušová je snad jedinou sou?asnou ?eskou um?lkyní, která tuto náro?nou techniku používá a navazuje tak na tvorbu brn?nské grafi?ky Dobroslavy Bílovské (1917-1965). Aleš Neve?e?al dodává, že Jana Ondrušová je další z grafik?, kte?í staví litografii, tedy tisk z plochy, na stejnou úrove? s dnes tak oblíbenými hlubotiskovými technikami.
Od roku 1981 se v?nuje i tvorb? exlibris. Do roku 2020 dosáhl po?et t?ch malých posl? radosti tém?? stovky. Mají klasický formát, ?itelné jméno, legendu. A nám?tov?? Na to odpovídá sama um?lkyn? v rozhovoru s Olgou Uhrovou: „… objevování vazeb mezi ?lov?kem a p?írodou, snaha proniknout k lidským duším, jejím hloubkám. […]N?kdy p?ichází nápady rychle, spontánn?, až vtírav? si vyžadují realizaci…“
Po létech plodného života v Brn?, kde m?la i sv?j ateliér, se vrátila zp?t do míst svého d?tství, do Bílovic nad Svitavou, do „kraje les? vod a strání“ a „lišky Bystroušky.“ S nástupem 90. let za?ala u?it na LŠU a na St?ední pr?myslové škole slévárenské, Brno základy kreslení a navrhování pro um?lecké ková?e. Pozd?ji p?sobila na Gymnáziu Pavla K?ížkovského s um?leckou profilací, kde se v?novala p?íprav? žák? na talentové zkoušky ke studiu architektury. Na této škole vyu?ovala až do roku 2002.
Sv?j um?lecký cit, preciznost, fantazii a osobitou poetiku vložila krom? tvorby exlibris i do ilustrací osmi knih pohádek pro d?ti (nap?. Sk?ítek Hospodá?ík, Terez?iny pohádky aj.) a výtvarného doprovodu básní Josefa Suchého nebo ilustrací dalších básní i prózy, ve kterých také zúro?ila bohaté zkušenosti s tvorbou litografií.
Rok 2020, rok pandemie koronaviru, zasáhl i do oblasti um?ní a ohlášená výstava v Malé královopolské galerii v Brn? a v kabinetu pro grafiku Domu um?ní v H odonín? byla odložena na neur?ito.
Autorka je ?lenkou Unie výtvarných um?lc? ?eské republiky (UVU ?R), Spolku sb?ratel? a p?átel exlibris (SSPE) a Sdružení výtvarných um?lc? moravských v Hodonín? (SVUM ). Byla ?lenkou již zaniklého sdružení výtvarných um?lc?, hudebník? a básník? SURSUM CORDA.