Akademická malířka, ilustrátorka, grafička a autorka exlibris se narodila 7. 1. 1917 v Brně. Jejím otcem byl František Bilovský, vyšší správní úředník, matkou Anežka Bilovská, rozená Koutná.
Po maturitě na reálném dívčím gymnáziu v Brně v roce 1936 odchází studovat do Prahy na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství (C. B ouda a O. B lažíček), obor profesura kreslení. Vedle studijních povinností sleduje celý kulturní život velkoměsta, podléhá kouzlu staropražské romantiky a slavné hudební minulosti a to vše formuje její umělecký cit. Zrání mladé umělkyně přerušují události r. 1939, zúčastní se studentských demonstrací, jejichž následkem bylo uzavření vysokých škol. Nuceně se vrací do Brna, aby zde pokračovala ve studiu na Škole uměleckých řemesel (prof. P. Dillinger a F. Malý).
V r. 1945 ji postihuje závažné srdeční onemocnění s trvalými následky, které si vynuceje dlouhou přestávku v její umělecké činnosti a to až do r. 1950. Studia na Pedagogické fakultě Jana Evangelisty Purkyně v Brně u prof. Eduarda Miléna sice dokončuje v r. 1948, ale ze zdravotních důvodů se pouze věnuje výtvarné tvorbě. Dr. Pavelka ve své studii podotýká, že umělkyně je především kreslířkou. Základními tématy její tvorby je člověk, příroda a město ve všech proměnách dějů, v menší míře pak figurální kresby. Výtvarnou formou je kresba střídaná litografií, zejména škrábaná do asfaltu, která se postupně stává nejčastějším prostředkem jejího uměleckého projevu.
Velmi oblíbeným námětem jsou velká seskupení květin. Umělkyně neumisťuje květy do konkrétního prostředí, zaměřuje se pouze a jen na kytici samu. Po r. 1950, přes nával nemoci, vytváří tušový soubor z Orlických hor, lavírové kresby zámků a měst. Mimořádnou pozornost věnuje umělkyně rodnému Brnu.
Knižní značky tvoří od r. 1944 a nesporně patří k těm umělcům a umělkyním, kteří dosahují na tomto poli velkých úspěchů. Vytvořila na 300 listů s tím, že právě v exlibrisové tvorbě jsou zřetelně patrny „jednotlivé etapy její tvorby, její výboje, stejně jako její růst i zrání [...] jakoby právě na tomto úseku umělecké činnosti se chtěla umělecký plně vyžíti“. Nutno dodat, že její exlibrisová tvorba došla i mezinárodního uznání (jde o padesátá léta!). Dr. Pavelka si všímá, že autorka dosáhla ve snaze po dokonalém uměleckém růstu velkého úspěchu. Podařilo se jí skloubit kompozici s písmem v jeden harmonický celek. Dr. Pavelka charakterizuje její dílo jako „nedráždivě módní, neboť umělkyně nikdy násilně nepřervávala veškerá pouta s tradicí a se zděděnými hodnotami, nýbrž naopak její umělecká tvorba je vyznačena mocným lyrickým procítěním spolu s hlubokým smyslem pro realitu, přičemž umělkyně byla vždy přístupna uvolnit svůj rukopis ze zajetí vžitých kompozičních a formových zásad“. Dobroslava si z počátku své archivní knižní značky glosovala. Od glos „prostá dívka, blíže neznám“ přes spolupacientku „velmi milá kolegyně...“ až po exlibris věnované jejímu ošetřujícímu lékaři, kterého označila jako „arbitra elegantiarum“. Několik opusů věnovala autorka sama sobě a svým literárním hrdinům, členům rodiny (sestře Jaroslavě a jejímu manželovi MUDr. Mirko Zemanovi, lékařům v Havlíčkově Brodě), Aleně Koutné, zahraničním i tuzemským sběratelům. Soupis jejích exlibris tiskem vydán nebyl.
Dobroslava Bilovská předčasně umírá 23. 2. 1965 v Brně ve věku osmačtyřiceti let.