Malíř, grafik, ilustrátor a pedagog, se narodil 13. 5. 1877 v Železnici u Jičína a zemřel 19. 12. 1942 v Praze. Jméno Tavík převzal po své matce Anně, rozené Tavíkové. V letech 1894−1900 studoval v Praze na Akademii výtvarných umění u prof. Maxmiliána Pirnera (1854−1924) a zde se spřátelil s malířem Hugem Boettingerem (1880−1934). Jako člen SVU Mánes vystavoval od r. 1898 na pravidelných členských výstavách, dále na výstavách Krasoumné jednoty v Rudolfinu 1901−1902 a na výstavách vídeňského Hagenbundu 1901−1914. Díky úspěchům na těchto výstavách získal v roce 1902 Hlávkovo stipendium, které použil k cestě do Itálie.
Díky talentu, neutuchajícímu zájmu a mimořádné píli si brzy osvojil většinu grafických technik. Skvělých výsledků dosahoval v barevném leptu. Originálním způsobem jej kombinoval s měkkou linií vernis mou a s barevnými plochami akvatinty s využitím lavírování. Těsným propojením kresby a barvy dosáhl v grafických listech téměř malířského výrazu.
První samostatné výstavy doma se osmadvacetiletý T. F. Šimon, žijící v Paříži, dočkal v roce 1905 v pavilonu SVU Mánes na Smíchově pod Kinskou zahradou, pouze několik měsíců po tehdejší významné události – prezentaci díla norského malíře a grafika Edvarda Muncha. T. F. Šimon vystavil přes sto děl: oleje, pastely, kresby a lepty. Ohlas byl rozpačitý, kritický tón se ozval u F. X. Šaldy, příznivě byly přijaty grafické práce, ale očekávaný finanční efekt byl malý.
S grafikou se prosadil v Paříži, kde dlouhodobě pobýval v letech 1904−1914. Jeho tvorba byla oceněna členstvím v prestižní Société de la Gravure Originale en Couleurs. V letech 1905−1908 vystavoval v Salonu des Beaux-Arts, v letech 1907−1913 v Salonu d‘Automne v Paříži a rovněž přijímal pozvání k účasti na přehlídkách Royal Society of Painters-Etchers and Engravers v Londýně (1908−1914). Francouzská vláda mu udělila Řád Čestné legie. Jeho grafické listy vydávali přední pařížští nakladatelé G. Petit a E. Sagot a jejich prostřednictvím se grafiky dostávaly do veřejných a soukromých sbírek ve Francii, Anglii a USA.
V Paříži měl Šimon ateliér za Belfortským lesem, poblíž byl i skromný dům, kde bydlel v útulném bytě vyzdobeném Šimonovými obrazy astronom a politik M. R. Štefánik, s nímž se seznámil už v r. 1905. Při návštěvách Štefánika u Šimonů, před jeho výpravou na Tahiti na jaře 1910 u příležitosti úkolu vybudovat nad přístavem Papeete hvězdárnu k pozorování průchodu Halleyovy komety, jej Šimon získal pro hledání pozůstalosti po malíři P. Gauguinovi. V pátrání měl Štefánik úspěch, v okrese Punavia nalezl v jedné vsi korýtko vyrobené z Gauguinových dřevorytů a v chýši osady Mataica několik desek z beden od alkoholu s Gauguinovými dřevořezbami. Přivezl je a Šimon je okamžitě vlastnoručně vytiskl. Tyto matrice jsou dnes v majetku Národní galerie v Praze.
Přátelské vazby mezi krajany usedlými v Paříži se promítly i do umělcovy portrétní tvorby. Dokládají to výstižné podobizny sochařů B. Kafky, O. Španiela, J. Mařatky a O. Gutfreunda, malíře K. Špillara a astronoma M. R. Štefánika. Prázdniny často trávil v přímořských lázních v Onivalu, kde se spřátelil s Františkem Kupkou. Z Francie se každoročně vydával na cesty po Evropě, poznal Londýn, Holandsko, Belgii, Itálii, Maroko, Španělsko.
Velká válka zapříčinila jeho nucený návrat do Prahy. Ta byla jeho celoživotní láskou a inspirací. Už v roce 1907 vyšlo v Topičově nakladatelství album Praha, po němž v r. 1911 vydal J. Štenc soubor pětadvaceti černých leptů rovněž s názvem Praha, následovalo dvanáct barevných leptů Hradčany z r. 1916 nákladem Artura Nováka a po vzniku ČSR u J. Štence dalších deset barevných listů s názvem Hradčanské motivy. Byl spoluzakladatelem SČUG Hollar a byl zvolen jeho prvním předsedou. Grafickou speciálku na AVU v Praze převzal v r. 1928 po Maxi Švabinském. Jeho ateliérem prošli např. C. Bouda, Vladimír Pukl, Mario Stretti a Ludmila Jiřincová, která absolvovala jako poslední – těsně před uzavřením vysokých škol nacisty 17. listopadu 1939.
Svoji cestovatelskou vášeň završil v letech 1926−1927, když podnikl cestu kolem světa (Francie, Anglie, USA , Panama, Havajské ostrovy, Japonsko, Čína, Hongkong, Indie, Ceylon, Suez, Francie). Z ní vzešel cyklus dvanácti leptů Črty z Orientu (1930) a své dojmy sepsal v knize Listy z cesty kolem světa (1927).
Co se týče knižních značek, dělal je rád. Od mládí byl horlivým čtenářem a milovníkem knih. Jeho soubor 12 exlibris a novoročenek vydal již v r. 1918 Arthur Novák v nákladu 65 výtisků. Pro M. R. Štefánika vytvořil dvě knižní značky. První ucelený seznam exlibris sestavil a vydal v Úvalech u Prahy Václav Rytíř v r. 1932. Konečný soupis 47 exlibris sestavil Pavel Vodehnal a vydal ho SSPE v r. 1943, rok po smrti autora.