Ing. architekt, grafik, kreslíř, heraldik, návrhář předmětů užitého i sakrálního umění, spisovatel; narozen 21. 6. 1907 v Řevničově u Slaného, zemřel 11. 2. 1960 v Praze. Studia započal na rakovnickém reálném gymnáziu, avšak maturoval v Praze, kam se jeho otec Václav, vyšší úředník Buštěhradské dráhy, přestěhoval s celou rodinou r. 1923. Šestnáct let prožitých v Rakovníku, a také příklad prof. kreslení R. Pucholda (1881–1947), se odrazily na celkovém budoucím směřování tohoto všestranného umělce. Jako osmnáctiletý vstupuje na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství u prof. A. Engela (1879–1958). Krátce poté se setkává s katolicky orientovaným nakladatelem L. Kuncířem, pro jehož Život sv. Norberta vytváří r. 1927 titulní kresbu, jeho první práci na knižní výzdobě vůbec. K dalším pracím tohoto druhu, jako jsou znaky starých českých rodů pro knihu B. Ráčka Československé dějiny (1929) nebo kreslené frontispisy ke knihám J. da Todiho U jesliček, (1934) a F. Lazeckého Odění královské (1937) aj., přibývají brzy i vlastní práce beletristické. Jmenovat lze Vladařství Růže (1937), Soví hrad (1943), Dobrý drak (1944), Stará kapitula (1946) a Dobrý rytíř (1946). Všechny nesou pečeť jeho precizní grafické úpravy, často i osobitou kresbu v titulu a na obálce. Opominout nemůžeme ani jeho publikace odborné – Erbovní knížky na roky 1935–1941, vycházející ve vyšehradské edici Řád, dodnes hledaný Úvod do heraldiky (1940) a Báječná zvířata, obludy a nestvůry, která vydal v Olomouci r. 1935 O. F. Babler. Charakterizuje ho „moderně střídmá, ale výrazná a neomylná lineární kresba s pevnými ušlechtilými křivkami“, kterou se stejně tak vyznačují i „jeho četné knižní značky, viněty, exlibris, razítka a dopisní signety.“ (Mojmír Trávníček).
V široké škále zájmů této „renesanční osobnosti“ stála na jednom z předních míst také tvorba ex libris, kterých v letech 1924–1952 vyhotovil plodný umělec více než devět desítek! Zpočátku tvořil v technice dřevorytu a linorytu, později již prakticky jen v technice zinkografie, která ovšem umožňovala kvalitní a numericky neomezenou reprodukci. Také zde převažovala tématika heraldická (Karel Schwarzenberg, 1933; Josef Pravda, 1933; Marie Luisa Stančíková, b.v.; Alexander Húščava, 1938; Karel Vyšín, 1945, aj.) a církevní. Břetislav Štorm s oblibou zobrazoval velké osobnosti z panteonu světců (sv. Bartoloměj – ex libris Jan Bartoš, 1937; sv. Norbert – ex libris Vlastimil Vinter, 1942; sv. Václav se dvěma anděly – ex libris Rudolf Choceňský, 1944; sv. Václav s korouhví a štítem, b. v. – Otakar Měřička; sv. Jiří s drakem a princeznou – ex libris Jiří Suchomel, b.v.; apod.), jindy naopak využíval typické elementy či motivy stavební (románská rotunda – ex libris Karel Kroužilka, 1926; chrámové průčelí - Jan Bartoš, 1932; aj.)
To vše v přesné stylizaci, se zřetelem na narativní přesah do oblasti univerzálně platných podobenství, v duchu stále živé křesťanské religiozity a s ní spojeného kánonu rytířských ctností. Právě v souvislosti s heraldickými ex libris B. Štorm napsal: „nepotřebují označení, ani nemusí nésti jméno vlastníka. Znak je víc než jméno; jméno je jen zvukovou analogií znaku“ (Heraldická ex libris, Bibliofil roč. X., r. 1933, s. 102).
Ing. arch. Břetislav Štorm stál od počátku své umělecké a tvůrčí dráhy nekompromisně na platformě konzervativního, pravicového politického spektra, po boku spisovatele Jaroslava Durycha, publicistů Jana Hertla a Jana Scheinosta, a dalších mu názorově blízkých intelektuálů, publikujících v periodikách jako Stěžeň, Rozmach, Akord, Archa, Národní obnova, nebo Kuncířovy noviny. Jeho odborné, polemicky bojovné články směřovaly proti levicové moderně, reprezentované zejména známou revuí ReD Karla Teigeho; v mnoha ohledech mu byl blízký nonkonformní J. Florian, kterému již v roce 1933 navrhl rodinný dům ve Staré Říši. Jednu z mála staveb, které se dočkaly své reálné podoby.
V letech 1933–1939 působil B. Štorm jako technický úředník v Bratislavě a v Košicích a v této době uzavřel i sňatek se svou první ženou Slávkou Mohalovou, která mu v roce 1937 porodila syna Vojtěcha; téhož roku se stal heroldem Řádu rytířů svatého Lazara Jeruzalémského. Po návratu do Čech stačil ještě navrhnout dva rodinné domy ve Všenorech (1939) a v Jarkovicích (1941), avšak již o pouhé tři roky později těžce onemocněl a následně, roku 1945, sotva přežil nálet amerických bombardérů na pražskou nemocnici Na Karlově, kde se právě léčil. Ten samý rok se podruhé oženil s Martou Podzemskou a nastoupil na post respektovaného poradce pro rekonstrukci Emauzského a Břevnovského opatství. V padesátých letech byl krátce zaměstnán ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody, avšak počátkem roku 1960 náhle zemřel ve věku nedožitých padesáti tří let, zanechávaje mnoho dosud v rukopise uchovaných prací.
Obdiv Břetislava Štorma ke středověké kultuře vyjádřený v jeho kresebném a grafickém díle, se stal nejednou inspiračním zdrojem pro další naše umělce – tvůrce ex libris a znalce heraldiky – Zdeňka Mariu Zengera (1913–1988) a Zdirada Jana Křtitele Čecha (1949).