Ryvolová Karla
*27.5.1940


Pedagožka, grafička, ilustrátorka se narodila 27. 5. 1940 v Batňovicích v Podkrkonoší, v kouzelném kraji Babičky Boženy Němcové, loupežníků bratří Čapků a také vojenských pěchotních pevností, tvořících nyní nedílnou součást romantické krajiny. V r. 1946 se rodiče odstěhovali do Trutnova v naději najít zaměstnání. Tehdy do nehezkého, po válce vylidněného opuštěného města bez společenského a kulturního života, kde převládla dusivá atmosféra padesátých let.
Karlin otec, bývalý vojenský pilot, měl přirozené kreslířské nadání a tak nebylo divu, že i ona od mala kreslila. Byla to její radost, její útočiště, ráj srdce. Psala si příběhy doprovázené obrázky a rodiče ji v její touze po výtvarném vzdělání podporovali. V roce 1957 byla přijata na katedru výtvarné výchovy Vysoké školy pedagogické v Praze r. 1957. V té době na ni působili významní umělci, např. C. Bouda, K. Lidický, J. Salcmann, výtvarný teoretik M. Míčko a Z. Sýkora, umělec světového formátu. Takové prostředí bylo samozřejmě nesmírně podnětné a inspirativní, stejně jako kulturní kvas v hlavním městě.
Promovala v r. 1961, tedy v době, kdy šedesátá léta začala nabízet mladému člověku nespočet možností k rozvoji osobnosti. Na umístěnku nastoupila na ZŠ v Havlíčkově Brodě, kde pro tamni Východočeské nakladatelství ilustrovala dvě knihy. (M. Bureš - Otvírání studánek a J. Kocourek - Šest milostných)
V letech 1961 a 1962 vyučovala kreslení na základní škole škole v Havlíčkově Brodě. Po sňatku se odstěhovala do Prahy, kde na gymnáziu učila výtvarnou výchovu a ruštinu do r. 1968. Ještě téhož roku nastoupila jako odborná asistentka na katedru výtvarné výchovy pro AVU a VŠUP . Od roku 1970 přednášela odbornou ruštinu na VŠUP a od r. 1984 se stala odbornou asistentkou teorie a metodiky výtvarné výchovy na katedře teoríí VŠUP . Od. r. 1984 působila na katedře teorií, přednášela studentům teorii a metodiku výtvarné výchovy.
Grafické vzdělání si doplnila v atelieru grafiky na AVU u prof. Čepeláka a poté v grafických dílnách VŠUP . Soustavně se od té doby věnuje tisku z hloubky a to jak ve volné grafice i větších formátů, tak i v příležitostné grafice a v tvorbě exlibris.
Během těchto let přispívala do řady časopisů kresbami a ilustrovala knihy (např. J. R. Becher - Loučení, V. Sokolov - Noční déšť, K. Berwinská - Con amore).
Od roku 2003 je samostatnou výtvarnicí.
Ve volné grafické tvorbě ukazuje Karla Ryvolová smysl pro řád, organisaci plochy a prostoru a celkovou harmonii. Od konce šedesátých let je konstantou jejích listů kaligraficky hravá, přitom koncepčně promyšlená lineární arabeska, vyznačující se neobyčejně ukázněnou, současně však vnitřně svobodnou notou.
Výše zmíněné bychom mohli vztáhnout částečně i na její tvorbu malířskou. I v ní nacházíme oblíbené motivy, jako jsou imaginární portréty žen či krajiny, inspirace architekturou či renesančními portréty.
Od roku 1964 se zúčastnila třiceti tří výstav doma i v zahraničí a uspořádala přes dvacet samostatných výstav. Byla člernkou Asociace volné grafiky a Unie výtvarných umělců. V současné době je členkou Spolku pražských výtvarných umělců.

Exlibris
Knižní značky tvoří od r. 1979. Do roku 2018 vzniklo přes 200 opusů převážně ženských postav v litografii, v leptu (C3), suché jehle (C4) či v kombinaci obou technik, písmo je vždy zakomponováno do pohotového kresebného záznamu. Mezi členy Spolku sběratelů a přátel exlibris (SSPE) ji přivedl pan František Pultr, členkou SSPE je od r. 1980, Spolek se stal od té doby záležitostí jejího srdce. Mezi sběrateli našla i řadu přátel, členství ve Spolku považuje za významné obohacení svého života. Velice si váží všech, kteří pro blaho Spolku léta pracují a věnují mu velkou část svého volného času. Až na malé výjimky jsou její lístky věnovány členům SSPE.
Ve svém výtvarném vyjadřování upřednostnuje autorka lehkou volnou linku v rozhovoru s plochou, často jemně barevnou. Nemá ráda popisnost, naopak jemnost a poetičnost, nechává divákovi prostor pro domýšlení. Mnohé z tvorby Karly Ryvolové má povahu deníku, citlivého seizmografu zaznamenávajícího v podobě niterného výtvarného poselství hnutí duše. Snad je toto poselství potřebné i dnes.


Ve spolupráci s autorkou zpracoval Vladimír Pospíšil
Posoudila Kristina Kvapilová




C3b, 99:70, 2005

C3, 60:140, 2016