grafik, muzikant, u?itel, tak je i ve?ejn? znám. P?vodn? se soust?edil na hudbu. Na pražské Státní konzervato?i studoval v letech 1957 až 1963 hru na tubu, kontrabas a pozoun. Po jejím absolutoriu p?sobil jako u?itel a byl též ?inným v orchestru. Vzhledem k tomu, že jako bytostný introvert, nebyl pódiovým typem, vyhovovala mu spíše meditativní forma života Snažil se tedy s ohledem na své nadání vyjad?ovat zárove? i výtvarn?. Po n?kolika pokusech byl nakonec roku 1968 p?ijat na VŠUP do ateliéru profesora Zde?ka Sklená?e, jehož odborným asistentem tu byl Ji?í Anderle. A? mezi svými spolužáky nejstarší, stal se nakonec nejúsp?šn?jším absolventem tzv. Sklená?ovy školy (1974). B?hem studií získal virtuozitu v grafických technikách, kde se soust?e?uje na jejich barevnou kombinaci (m?diryt, lept, suchá jehla, akvatinta). Od konce 70. let je ?lenem S?UG Hollar a soub?žn? i známého hudebního seskupení Grafi?anka po celou dobu jejího trvání. Nárazov? s ní koncertuje dosud, kdy tento rodák z Prahy dovršil 75 let plodného života (narozen 28. 2. 1942). Pat?í mezi p?edstavitele magického realizmu (Vencl) p?i d?razu na jeho imaginaci. Pochopit a vyjád?it jeho vnit?ní sv?t, tvo?ící podstatu autorova grafického díla, je složité. Jde p?edevším o celoživotn? orientovanou inspiraci hudbou, jakož i poezií, nejvíce francouzskou (prokletí básníci). Dále jsou to mezilidské vztahy s v??nou p?ítomností Erota mnoha tvá?í, n?kdy vít?zného, n?kdy poraženého i prosícího. Odtud r?zné zmínky a komentá?e k jeho dílu o existenciální úzkosti. M?žeme p?idat rovn?ž touhu po hledání svého vlastního Já, což jej p?ivádí v ur?ité dob? k transpersonální psychologii a východní spiritualit?, v?etn? buddhismu ?i praktikování jógy. Není to izolace od sv?ta, naopak snaha o pochopení celistvosti univerza. To vše tak nacházíme v nám?tov? bohaté Demlov? tvorb? vždy s d?razem na figurativnost.
Podstatnou ?ástí jeho tvorby je volná grafika, kterou možno považovat za nep?etržitou introspekci autora. Nez?stává však obvykle u jednoho listu na dané téma, nýbrž s v?tšinou svých velkých témat se pak vyrovnává v grafických souborech ?i bibliofilských tiscích. Z v?tších volných list? lze uvést jen ty nejznám?jší, nap?íklad Don Quijote, Hamlet, Rimbaud a Verlain/1984, Leoš Janá?ek – Capriccio/1985, Lotos/1986, Jacques Brel – Neopoušt?j mne/1987, série Úzkostí/1990, Mandala/1993, Dýchání/1994, Cesta/1995, Tatra I. a II./1997, Partitura/2001.
Od konce 70. let se stal po ur?itou dobu d?ležitým autorem Lyry Pragensia, kde vydal svá velká alba: Leoš Janá?ek – Zápisník zmizelého /1980, Bed?ich Smetana – Má vlast/1984, Jacques Brel /1989 a z bibliofilií t?eba Karel Hynek Mácha – Máj/1982, Miloslav Válek – Zakázaná láska/1988, Artur Rimbaud – Sezona v pekle/1991.
Bibliofilie vydával též v nakladatelství Karla Žižkovského a Josefa Runštuka KGB. Pro ilustraci op?t uve?me p?íklady v chronologickém sledu: Josef Hrubý – Ars amatoria/1990, Salome/ edice Biblos 1992, Charles Baudelaire – Kv?ty zla/1998, Hector Berlioz – Fantastická symfonie/2007, Guillaume Apollinaire – Pásmo/2011.
Z dalších tisk? nelze pak pominout Mallarméovsko studii J. M. Tomeše – Lampa Tournonu/1990, vydanou ve spole?né pé?i Spolkem ?eských bibliofil? a Památníku národního písemnictví. Do téže kategorie lze p?i?adit i grafický doprovod soukromých tisk? Aleše Neve?e?ela Dotek ráje/2001, Alchymie duše/2008, Poutní místa/2012.
Bohatství tv?r?í škály významn? znásobily knižní ilustrace, jako Sólo pro dva dechy/1983 a Sólo pro jeden dech/1988 Old?icha Mikuláška, Morový sloup Jaroslava Seiferta/1984, Doušek jedu J. A. Rimbauda/1985. Nezapomenutelnými ovšem z?stanou taktéž kolib?íky Lyra Pragensia: Racek/1984, Nikdo není daleko/1988, Most p?es navždy/ 1992.
Samostatnou kapitolu tvo?í nepochybn? Demlovy kresby, jež se stávají jakousi jeho psychoterapií. Od studijních let z?stává v?ren kresb? podle modelu. Podstatou je tu vždy figura k níž p?idává barvu. Tím se stává protikladem k pracím grafickým. Knižním výrazem zde budiž Karel Demel, Dalibor Demel – 100 x 100 slov (Art D 2013). K autorovým velkým nám?t?m náleží krom již výše uvedených album Labyrint sv?ta a ráj srdce – Jana Amose Komenského vydané v nakladatelství Bonaventura (2003) a naposledy album 14 list? Georgese Brassense.
Ani exlibris nejsou pro n?j okrajovou záležitostí, nýbrž d?ležitou komponentou inspirace ke grafické práci v?bec. Nezobrazují proto obvyklé nám?ty související s budoucími majiteli, nýbrž p?edstavují reflexi veškeré jeho tvorby. N?kdy vznikají jako p?ípravné práce pro velké formáty, jindy jsou naopak zrcadlením již hotových velkých list?. Nacházíme tak na nich vedle meditujícího Buddhy, t?eba témata vážící se k Ch. Baudelairovi ?i J. Brelovi. Aktuální soupis Demlových exlibris po?ízený Patrikem Vaverkou, navazující na F. Pultra s L. Rubášem, uvádí 211 opus? ke konci roku 2016, v?etn? posledního souboru Prosby. Podobn? se možno nám?tov? vyjád?it o novoro?enkách. Slavomil Vencl (2012) p?ipomíná „n?kolik desítek PF v duchu imaginativního realismu“ (s. 27) pro jednotlivce a instituce. Podle Jaroslava Šerých (1992) však „nep?edstavují v jeho díle samostatnou oblast, ale doprovázejí um?lc?v vývoj“. Ostatním druh?m p?íležitostné grafiky se ovšem v?noval jen ojedin?le, kterak dodává S. Vencl (2015).
Jeho sv?tový ohlas je ve všech ohledech nezpochybnitelný, což dokládá nejen zastoupení v soukromých sbírkách po celé Evrop?, le? p?edevším u renomovaných institucí doma ?i za hranicemi. D?kazem toho budiž i více než 200 výstav (Belgie, Holandsko, N?mecko, USA). Na dvou putovních se roku 2002 p?edstavil v Alžíru, Anka?e, Buenos Aires, Damašku a Istanbulu. Spole?n? s Ji?ím Anderlem a Old?ichem Kulhánek posléze také v Bangkoku, Kuala Lumpur, Singapuru a samostatn? potom ješt? v Japonsku. S tím rovn?ž souvisejí ?etná ocen?ní, po?ínaje sout?ží Nejkrásn?jší kniha roku (1974, 1986) p?es mnoho cen za exlibris (Malbork 1988, Ostrov Wielkopolski 1955) až k ocen?ní celoživotního díla na chrudimském Trienále 2008. Z?ejm? nejvíce si považuje ud?lení francouzského ?ádu um?ní a literatury, jimž byl dekorován roku 2003.