Grafi?ka a malí?ka, se narodila 8. kv?tna 1949 v Praze, v rodin? akademického malí?e a grafika Karla Oberthora (1921–1996).
Vystudovala v roce 1968 St?ední odbornou školu výtvarnou (SOŠV) na Hollarov? nám?stí v Praze, obor propaga?ní grafika. Kreslila od d?tství a jak jinak – chodila k tatínkovi do ateliéru. Zahalena do v?n? tiska?ské barvy sledovala vznikající kresbu a pak i vlastní barevný tisk z jednoho litografického kamene bez p?ebrušování. Tisk byl pro mladou dívku zprvu „neuchopitelná záležitost“. V otcov? ateliéru za?ala seznamovat s technikou tisku a získávala cit pro barvy.
Tvorba exlibris a užité grafiky byla významnou sou?ástí její um?lecké tvorby. Nám?ty z p?írody se objevují od r. 1972 (do 2004). Na jedno z prvých exlibris nakreslila Thorovo kladivo jako reminiscenci s rodným p?íjmením. Mnohé listy zapl?ují brouci, motýli, kv?tiny. Vysn?né krajiny plné rybník? a jiho?eského selského baroka zedníka Jakuba Bursy na tichých návsích. Na dalších knižních zna?kách pak klauni a kolombíny, hidební nám?ty. Listy byly v?tšinou p?ipsány ?len?m Spolku sb?ratel? (SSPE). Celkem vytvo?ila na padesát opus?.
Krom? užité grafiky se za?ala v?novat i grafice v?tších formát?. Z tiska?ského lisu vycházely monotypy, krajiny. Ale ty, jak je charakterizuje um?lkyn? sama, už „nebyly tak klidné a poetické jako exlibris“, což napovídaly i jejich názvy: Podivné planety a Jiné sv?ty.
Jako jedna z mála výtvarnic si zprvu tiskla svá díla v otcov? ateliéru. Ze zdravotních d?vod? p?ešla s tiskem do grafické dílny v ?í?ní ulici v Praze, do domu, kde n?jaký ?as žili brat?i ?apkové. Spolupráce s tiska?em Ji?ím Lípou (*1955) a grafikem Martinem Boudou (*1965) byla vynikající, autorce tím ubyla práce s tiskem. Za?ala, jak sama ?íká, toulat se po pražských dvorcích a uli?kách poskytujících nep?eberné množství nám?t? realizovaných v menších stylizovaných grafikách.

K.Ž. Po smrti svého otce v r. 1996 za?ala objevovat malbu – svou lásku posledních let. “By? byla s otcem stále v kontaktu, vytvo?ila si vlastní styl práce, kresebný rukopis a nám?tovou odlišnost”.

Nejvíce jí vyhovuje malba olejem a v jejich obrazech se objevuje p?evážn? vymyšlená neskute?ná krajina, okrové až zlaté hory, fantaskní kv?tena a stromy odpovidající jejímu osobitému a poetickému vid?ní sv?ta. Vznikají obrazy jako ilustrace k nenapsaným pohádkám. ?asto dopl?uje vid?né písmem citát? a básní. Nezap?e tedy v sob? propaga?ní grafi?ku. P?eje si, aby „divák vstoupil do jejího obrazu, v n?m se procházel a aby našel vždy n?co, co ho osloví. Mám radost z toho, že m?žu celý život d?lat svoji práci s láskou, nap?tím a elánem“.

M.B. charakterizuje tvorbu Zuzany Oberthortové -Popelkové takto: “S uklid?ující, mírn? ?apkovskou filozofií zachycuje sv?t, který se zdál pro mnohé z nás ztracen. Její chápání p?írody a jí zakomponované architektury, nechce být nostalgickým vzpomínáním na cosi, co jsme v?tšinou dokázali nenávratn? zni?it, ale návodem jak by m?la duševní harmonie ovliv?ovat naše prost?edí. Stejný je i její vztah k architektu?e m?sta, kde dává vyniknout domovním znamením, a architektu?e staveb”.