Narozena 30. března 1951 v Ústí nad Labem. Studovala Střední odbornou školu výtvarnou v Praze (1966–70, prof. Ladislav Kašpar) a poté Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (1970–76, prof. Zdeněk Sklenář, Jiří Anderle).
Věnuje se tvorbě volné grafiky, exlibris, knižní ilustraci, grafickému designu, kresbě a malbě. Z grafických technik užívá kombinované techniky tisku z hloubky, lept s akvatintou a papíroryt. Dlouhodobě působí jako pedagog ve výtvarném oboru ZUŠ Zlín. Žije a tvoří ve Zlíně.
Grafické dílo Naděždy Čančíkové se opírá o několik témat, kterých se dotkla již ve své diplomové práci Osm slováckých písní. Tento cyklus grafických listů v technice litografie tak předznamenává další autorčinu tvorbu.
Je to především krajina, která se stává její celoživotní inspirací. Krajina s ještě živou tradicí, s kulturou související s lidovými zvyky navazujícími na čas a děj v přírodě. Krajina spojená s poezií lidových písniček. Je to vnitřní krajina hledání, touhy, harmonického spočinutí. Předobrazem této krajiny je reálný kout Vsetínských vrchů - Liptálské paseky, kde grafička se svým manželem architektem Janem Čančíkem a rodinou tráví velkou část volného času. Pro autorku je vzrušující hledat a nalézat míru mezi sdělností a výtvarností tématu. Mezi ilustrativností a monumentalitou motivu. Chce se vymanit z náruče reality a dobrat k abstraktnímu tvaru či struktuře při zachování pravdivosti předlohy. Udržet rovnováhu mezi dekorativností a ilustrativností. Ideálem se pro ni stává abstraktně působící reálný tvar. Naděžda Čančíková vnímá krajinu někdy jako celek, někdy pozornost zaostří na detail. Zkoumá tvar přírodních forem jako například listů, stébel a plodů. Hraje si s nimi, různě je řadí do nezvyklých kompozic, obměňuje je a mění jejich tvář i smysl. Po roce 2000 Naděžda Čančíková vedle klasického leptu s akvatintou začíná pracovat v technice papírorytu. Objevuje se tak i jiná škála struktur. Patrné je to například v cyklu Sena z roku 2005. Vedle krajiny autorku přitahuje doba starověku. Jemně probarvené grafické listy čerpající ze Starého zákona jsou volnými citacemi Bible. V cyklu Dopisy se grafička opírá o tvary jakéhosi starověkého písma. Tyto znaky chápe jako svébytné symboly. Písmo provází její tvorbu průběžně, někdy se stává doprovodným pozadím kompozice, jindy je samo o sobě dominantním tématem.
Dalším častým motivem Naděždy Čančíkové jsou ruce. Ve Starém zákoně jsou znakem Boha, jeho přítomností, jeho doteku. Obecně jsou ruce symbolem touhy po sblížení s lidmi, po vzájemném přiblížení. Nedílnou součástí její výtvarné tvorby jsou také kresby. Nejen kresby přípravné, ale i kresby autonomní, mnohdy experimentální, kombinující tužku se slepotiskem.
Grafická tvorba Naděždy Čančíkové se řadí do lyrického proudu současné české grafiky. Výrazná a zásadní je zakotvenost jejího výtvarného názoru, vnitřní stabilita její výpovědi. Homogennost díla svědčí o celistvosti a pevnosti autorky jako výtvarnice i člověka. Díla Naděždy Čančíkové jsou zastoupena ve sbírkách v České republice, Velké Británii, Belgii, Dánsku, Francii, Izraeli, Lotyšsku, Peru, Rusku, Rakousku, Slovensku a USA .