Narodil se 12. listopadu 1946 v Praze. Vyu?il se tiska?em, ale jeho zájem o grafické techniky i malbu jej p?im?l k soukromému studiu a v krátké dob? se stal vyhledávaným grafikem i poeticky zam??eným malí?em.
Jeho dílo bylo zpo?átku ovlivn?no tvorbou Kamila Lhotáka, který se pro n?j stal vzorem i dobrým rádcem. Brzy ale objevil sv?j vlastní sv?t, bohatý na motivy, v n?m se trvale zabydlel a postupn? dosp?l k dokonalosti. A tak vkro?íme-li do jeho „um?leckého ráje“, pak najdeme tiché zahrady, v nichž se skrývá tajemství, oprýskané ploty, ohrady i boudy na kraji m?sta, tém?? (zdánliv?!) opušt?né plovárny, tenisová h?išt?, kde jen drobné artefakty p?ipomínají, že zde nedávno byl ?lov?k. Nechybí ironický humor ani vtipné kompozi?n? promyšlené ?ešení rafinovaných p?íb?h? plných hádanek, které nabízí divákovi k rozlušt?ní. P?esto, že se zpo?átku v?noval ilustra?ní tvorb? (více než t?icet titul? i bibliofilských tisk?), propracoval se velice brzy k realizaci volných grafických list? i malb? obraz? malovaných olejem ?i akrylem.
Exlibris se stalo sou?ástí jeho bohaté tvorby a díky tomu, že jeho grafické listy jsou nejen nám?tov? zajímavé, ale i tiska?sky dokonale zpracované, jsou sb?rateli vyhledávané a získaly i ocen?ní na mezinárodních výstavách tohoto žánru (1984 Frederiskhaven, Dánsko, Malbork, Polsko). Zatímco zpo?átku ?asto realizoval drobné listy technikou suché jehly (J. Mauler „Staré letišt?, 1979; Knell Helena „Strom a popelnice“, 1982), pak pozd?ji stejn? jako u volné grafické tvorby využívá tém?? výhradn? techniku barevné litografie, jež mu pln? dovoluje uplatnit jásavé barvy které se stávají pro Bímovu kompozici stejn? významné jako vlastní kresba (A.L. „Deka p?ed ohradou“, 1984; V.M. „Ohrada“, 1993). Každý list, nový opus nabízí divákovi jeden zajímavý p?íb?h, ?lov?k se nenudí, je zapojen do zajímavé hry nabízející radost a pot?šení. Bím?v talent spo?ívá nejen v dokonalé znalosti grafických technik, ale zvlášt? v tom, že objevil krásu tam, kde ji jiní nenalézají a nevšímav? procházejí kolem zdánliv? všedních ?i okoukaných nám?t? (J. Horá?ek, „P?evlékací kabiny na plovárn?, 2017, Humplík, „Tenisové zátiší, 2017). Psaný text (exlibris a jméno majitele) je umíst?né v?tšinou mimo plochu vlastní kresby nebo je zašifrováno do vlastní kresby tak, aby nerušil celkovou kompozici (Humplík, „Náb?eží se stromem a odloženým kolem“, 2017).
Marn? budeme hledat lidskou postavu i když jsme si ?ekli, že stopy po ?lov??í ?innosti jsou tém?? všudyp?ítomné a n?kdy až výrazn? hmatatelné (J. Kou?il, „Strom jako dív?í akt“, 2017), a m?žeme si proto položit otázku pro? se Tomáš Bím vyhýbá lidské postav?, když by se s ní dovedl snadno vypo?ádat? Odpov?? je jednoduchá: autor nechce opustit sv?t ticha, který pro sebe objevil, proto ?lov?ka do tohoto harmonického ráje sice pouští, vidíme p?ece ty stopy lidské ?innosti, ale brzy je jeho hlukem unaven, a tak velí: ven ?lov??e, jsi moc hlu?ný! Nebo se pletu?
Bímovo dílo bylo vystaveno na stovkách samostatných výstav, je sb?ratelsky žádané, jeho grafické listy i obrazy najdeme v mnoha galeriích u nás i v zahrani?í a potvrzuje, že rozhodnutí mladého tiska?e stát se um?lcem bylo správné. Dlouholetý ?len S?UG Hollar dokazuje, že studium bez talentu n?kdy nesta?í. Talent Tomáši Bímovi nechybí, jeho grafická tvorba i malba jsou dosta?ujícím d?kazem.