Trnka Jiří
*24.2.1912 - ✝︎30.12.1969


malíř, ilustrátor, grafik, sochař, scénograf, tvůrce animovaných a loutkových filmů, se narodil 24. února 1912 v Plzni. Jeho matka Růžena, rozená Rehbergerová, se v roce 1911 provdala za klempířského mistra Rudolfa Trnku a v roce 1912 se jim narodil prvorozený syn Jiří, o rok později druhý syn Rudolf. V roce 1923 začal Jiří Trnka chodit do plzeňské reálky, kde byl mezi jeho profesory rovněž Josef Skupa, který mu zadával drobné práce pro Loutkové divadlo feriálních osad a ze žáka se později stal spolupracovník. Studium na reálce ukončil jejím nižším stupněm v roce 1927. Dva roky byl v učení v několika oborech a v roce 1929 složil úspěšně přijímací zkoušky na uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde byl žákem profesora J. Bendy a dalších vynikajících umělců F. Kysely, Z. Kratochvíla, A. Hofbauera, K. Dvořáka, J. Mařatky, K. Štipla, K. Špillara. V letech 1930-36 zde studovala také jeho budoucí žena Helena Chvojková. Práci pro loutkové divadlo nepřerušil ani při studiu a pro J. Skupu, který si roku 1930 založil vlastní divadlo, navrhoval loutky i scénu. V roce 1931 se úspěšně zúčastnil svými loutkami Mezinárodní loutkářské výstavy v Praze a navrhoval i hračky pro firmu Hamiro v Rokycanech. Studium ukončil v roce 1935 a stal se ilustrátorem nakladatelství Melantrich. V letech 1936-37 provozoval v Praze Dřevěné divadlo. Od roku 1939 bydlel v barokní vile v usedlosti Turbová na Smíchově a během války se věnoval hlavně ilustraci dětských knih. V roce 1940 se narodil syn Jiří a v roce 1945 dcera Helena. V letech 1945-46 byl vedoucím studia kresleného filmu Bratři v triku na Barrandově a na podzim 1946 založil studio loutkového filmu. V letech 1952-59 se opět intenzivně věnoval ilustrátorské tvorbě, v dalších letech pak také malbě a plastice. Pro čs. pavilon na výstavě EXPO 58 v Bruselu vytvořil dekorace a vystavoval zde své loutky, pro světovou výstavu EXPO 67 v Montrealu navrhl výtvarné řešení celého čs. pavilonu a ve spolupráci se synem Jiřím realizoval svůj vlastní samostatný pavilon na téma Člověk a jeho svět. V 1963 byl jmenován národním umělcem a v roce 1967 profesorem VŠUP v Praze. Byl členem SČUG Hollar. Zemřel v Praze 30.12.1969.
Za své dílo získal Jiří Trnka velké množství cen, měl více než padesát samostatných výstav po celém světě. Rozsáhlá souborná výstava se konala v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou v roce 1999. Rodný dům J. Trnky v Plzni na Petrohradě zdobí od roku 1995 pamětní deska a téhož roku byl tomuto velkému českému umělci odhalen v parku na Mikulášském náměstí v Plzni pomník s bustou a třemi pohádkovými reliéfy z jeho tvorby, který je dílem Milana Knoblocha. Ilustroval více než 120 knih, převážně dětských. Z nejznámějších možno jmenovat Míšu Kuličku J. Menzla, Broučky J. Karafiáta, pohádky W. Hauffa, K. J. Erbena, bratří Grimmů, H. Ch. Andersena, F. Hrubína, Fimfárum J. Wericha a další. První Trnkovou knižní ilustrací byl dřevoryt pro knihu J. Šnobra Růže a smrt z roku 1933. Původní barevné litografie jsou v knihách J. Frejka: Outěchovice (1942), F. Marryat: Kormidelník Vlnovský (1943), F. Hrubín: Říkejte si se mnou a Říkejte si pohádky (1943) a Fantastická symfonie od V. Nezvala. Frontispice suchou jehlou vytvořil pro knihu J. Trägera o Karlu H. Hillarovi (1944) a knihu T. M. Plautus: Pseudolus (1946). Vytvořil rovněž autorskou knihu Zahrada s vlastním textem a ilustracemi. V roce 1968 obdržel ve Švýcarsku Adersenovu cenu za ilustraci. V letech 1939-44 navrhoval scénické výpravy a kostýmy pro Národní divadlo. V roce 1945 založila skupina mladých výtvarníků a animátorů studio kresleného filmu s názvem Bratři v triku a Jiří Trnka byl požádán o jeho vedení. Vznikly zde filmy Zasadil dědek řepu, Dárek, Pérák a SS, Zvířátka a Petrovští. V r. 1946 z barrandovského studia ještě s dalšími spolupracovníky odešel a založil vlastní studio loutkového filmu na Národní třídě v Praze. Ve skromných poměrech zde vznikly jeho nejslavnější loutkové filmy (Špalíček, Císařův slavík, Árie prérie, Bajaja, Staré pověsti české, Osudy dobrého vojáka Švejka, Sen noci svatojánské, Kybernetická babička, Archanděl Gabriel a paní Husa a Ruka), které získaly mnohá ocenění. Malířská tvorba zahrnuje portréty, kytice, fantaskně přetvořené předměty a krajiny s dětmi, velká skupina jeho obrazů je věnována hereckému prostředí. V grafice užíval techniku litografie a suché jehly, pouze zpočátku také dřevoryt. Již v roce 1932 vytvořil dvě barevné litografie na motivy W. Shakespeara, pak v roce 1944 následovaly dva grafické listy inspirované Shakespearovým Snem noci svatojánské v technice suché jehly a na stejný námět vznikla v roce 1961 řada pěti barevných litografií ovlivněná předchozím filmovým zpracováním námětu. Svůj autoportrét a listy s názvy Herec a Herci (1944) vytvořil suchou jehlou. Plastiky J. Trnky z let 1963-66 námětově také souvisejí s tvorbou malířskou a divadelním prostředím.
Exlibris se věnoval pouze občas. Vytvořil přibližně 11 exlibris. Nejstarší je pravděpodobně zinkografie z roku 1933 pro J. Veselého. Ve třicátých letech 20. století vznikly zřejmě suché jehly pro J. J. (J. Jaška, uklánějící se muž) a pro T. J. (Táňa Jašková, kráčející postava). Pět zinkografických exlibris s pohádkovými motivy pochází ze 40. let (Jožky Bati, T. Jašková, Zuzany Midlochové, Jára Obrátil, Marie a Petr Pachnerovi). V letech 1965 vznikla dvě litografická exlibris pro Hrachovce (květ, tři houby). Pro soubor exlibris Ipse sibi si nakreslil v roce 1963 litografii s ptáčkem. Celkem vytvořil 13 novoročenek pro významné osobnosti (F. Halas, O. Scheinpflugová a J. Werich) a v 60. letech pro státní instituce většinou v reprodukčních technikách.


Jan Langhammer

Výběr z literatury:
  • Katalog výstavy Jiřího Trnky. Plzeň 1984.
  • Chvojková, H.: Jiří Trnka. Plzeň 1990.
  • Katalog výstavy Jiřího Trnky. Plzeň 1995.
  • Havlic, V., Potužáková J., Sýkora M.: Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů záp. Čech 1945 - 1990. Plzeň 1990.
  • Tetiva, V.: Jiří Trnka. Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 1999.
  • Augustin, L. H. (Hlaváček, L.): Jiří Trnka. Academia. Praha 2002.
  • Vencl, S.: Jiří Trnka a (příležitostná) grafika. In. Sborník pro exlibris a drobnou grafiku. SSPE Praha 2005


  • Suchá jehla, 67:49, konec 30. let

    Suchá jehla, 55:55, konec 30. let