malíř, grafik, pedagog a amatérský loutkář se narodil 9. května 1927 jižně od Paříže v Essonnes, okres Seineet Oise. Otec Václav Rückert pocházející z Královédvorska, písmomalíř a imitátor dřeva a mramoru zde byl dělníkem v továrně na železniční vagóny; po návratu do vlasti pracoval v dílnách ČSD a ve volném čase maloval obrazy jako amatér. S manželkou Marií (pocházela ze Zásmuk) se v roce 1929 usadili v Libčicích nad Vltavou, kde Václav, tehdy ještě Rückert, prožil mládí. Od roku 1938 navštěvoval Státní reálné gymnázium v Kralupech nad Vltavou, po uzavření školy okupanty se dostal do Průmyslové tiskárny v Praze 7, tam se u Methoda Kalába seznámil s technikou plochého tisku a s kamenotiskem a roku 1945 jako chromolitograf absolvoval Učňovskou školu grafickou. Po přijetí na VŠUP v Praze (1946) studoval u prof. J. Nováka (knižní grafika s praxí sklářských technik v Novém Boru) a absolvoval v roce 1952 u prof. E. Filly v oddělení dekorativní malby. Na VŠUP získal v roce 1965 ještě pedagogickou aprobaci. V následujících letech vystřídal řadu zaměstnání: v letech 1952-57 byl výtvarným redaktorem nakladatelství Mladá fronta, od roku 1957, reprodukčním technikem pro moderní ofsetový tisk v děčínské Severografii. V Děčíně se stal výtvarníkem ve svobodném povolání, měl atelier na Červeném vrchu, byl přijat (1957) do SČSVU, dbal o obsah tamějšího Okresního muzea a lektorsky se věnoval neprofesionálním zájemcům o umění. V roce 1964 si změnil příjmení na Rykr a o rok později se odstěhoval do Roudnice nad Labem (Náměstí 1533, později Libušina 879), kde si v půdním atelieru vybudoval litografickou dílnu a provozoval loutková představení pro děti. V letech 1970-91 byl pedagogem Střední odborné výtvarné školy v Praze na Hollarově náměstí, později také externím asistentem na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Vedle krátkého angažmá v roudnické Galerii výtvarného umění u M. Saxla pracoval ještě v Oblastní galerii v Litoměřicích, kde inspirován bratislavskou INSISTOU položil, spolu s O. Votočkem, základ sbírce českých naivistů. Měl velmi rád Sobotku, v 70. a 80. letech se tam často vracel aby sbíral náměty ke své grafické tvorbě. Zemřel 23. června 1991 v Roudnici.
Václav Rykr se zabýval zejména užitou grafikou realizovanou v ofsetu (divadelní a kulturní plakát, knižní a časopisecká obálka, úprava katalogů, tvorba vlastního řezaného písma apod.), loutkářskou scénografií a volnou grafikou v technice tisku z výšky a litografie (např. listy Loučení, Podzim ve Chvatěrubech, cyklus Poněkud podivná zvířata, ilustrace Zápisků z nemoci Josefa Hory). Rozuměl si s malíři F. Horou, Z. Veselým a M. Hourou, s nimiž také vystavoval. Samostatné výstavy měl od roku 1966 mimo jiné v ústeckém Kladivadle, v Táboře, Libochovicích, Havířově, Roztokách, Mělníku a v Savarinu v Praze, v zahraničí pak ve Fredburgu, Wroclavi, Leszně a Rawiczi. Obeslal řadu soutěžních výstav, svými pracemi je zastoupen ve sbírkách musejí a galerií v Chicagu, Washingtonu, Londýně, Amsterodamu, v MG v Brně, v Děčíně, Litoměřicích a v Roudnici. Motivem zejména v drobné grafice mu byly často loutky, které od dětství sbíral a které pak jako figuríny pimprlat, marionet a maňásků provázely jeho dílo ve zpodobení lidských vlastností (rozsáhlá kolekce vlastních novoročenek nese název Moje loutky). Vyznával lapidární skladebnou a plošnou lineárnost a naivizující obraznost, komponoval typografické prvky s malířskými akordy. Získal několik ocenění za návrhy plakátů. Své úsilí v grafice sám nazýval poetickým konstruktivismem a vyjádřil je slovy: “Nezapírám původní okouzlení velkými primitivy, někdo tam najde možná i vůni neosecese“.Tvorbě exlibris zasvětil nejlepší léta tvůrčí zralosti, obesílal chrudimská Trienále, přehlídky a soutěže kongresů FISAE v Sint-Nilkaas, Oxfordu, Arezzo, Gentu a další. Jeho poetické a komorně laděné značky se odlišovaly od dobově preferovaných hlubotisků a někdy i vybočovaly z estetických představ zadavatelů; dodnes si uchovaly eleganci antikvit a časů zasutých v zápětí kombinovanou notnou dávkou ironie a osobních aktuálních příběhů. Najdeme na nich opět často loutky, fantastická zvířata, šašky a blázny, vtěloval do nich vše, co nemohl sdělit jinde, byly mu jevištěm k alegorickému zpodobnění domácího společenského klimatu. Pro Rykrovo pojetí kompozice bylo typické uzavírání plochy rostlinným dekorem s podvojným routovým dekorem a písmem ve stylu ctitele starožitností. Literatura SSPE (přírůstkové soupisy exlibris) zaznamenává za léta 1979-85 pouze 32 listů knižních značek. Je však velmi pravděpodobné, že jde jen o malou část této tvorby.