malí?, grafik a pedagog se narodil 7. b?ezna 1945 v Praze. Až po vojenské prezen?ní služb? absolvoval Akademii výtvarných um?ní v Praze (1966–72). Na jeho odborné výchov? se podíleli prof. Vojt?ch Tittelbach, Old?ich Oplt a Ladislav ?epelák. S posledním z nich se trvale sblížil. Generaci Milana Kohouta formovalo b?hem studia období um?leckého i ideologického uvoln?ní na sklonku 60. let, a tím spíše v?tšina jejich p?íslušník? poci?ovala všechna omezení, které p?ineslo okupací vnucené omezení ob?anských svobod, tzv. normalizace. Únikový ventil pro represí nepostihované projevy nesouhlasu s oficiální propagandou tehdy p?edstavovaly recesistické aktivity studentského spolku Pohodlí; dv? desetiletí trvající normalizace se v život? ?len? spolku ustálila do životních postoj?, které prodloužily životnost toho kdysi studentského spolku až do sou?asnosti.
Po letech života v Praze dal Milan Kohout p?ednost voln?jšímu životu na jiho?eské vsi, a? je stále nucen plnit své profesní závazky. Um?lecky se cítí hlavn? malí?em se sklony k výrazné barevnosti, velkým formát?m a figurám, ale nadání k pohotové skicovité kresb? i jeho školení mu umož?uje flexibilní uplatn?ní v grafice. Volná grafika v barevné litografii zahrnuje velké i drobné formáty; velké se nez?ídka skládají z n?kolika výjev?, mezi drobnými p?evažují záznamy krajinných dominant vedle m?stské architektury a citlivých vyjád?ení sv?telných prom?n b?hem dn? i v ro?ních obdobích. Pro nás nejzajímav?jší aktivity v oblasti p?íležitostné grafiky nepat?í k soustavným zájm?m um?lce: PF i knižní zna?ky chápe jako spot?ební grafiku, takže ji systematicky nearchivoval, a proto postrádáme úplný p?ehled o jeho tvorb?. Z období 1972-2008 zatím evidujeme 158 novoro?enek a 139 exlibris. První osobní zkušenost um?lce s p?íležitostnou grafikou p?edstavují vlastní jednobarevné litografované PF s figurálními nám?ty z denního života. Autor tiskne od po?átku své listy sám, považuje tisk za sou?ást díla. V 80. letech vznikaly již barevné PF, a to i pro instituce i osoby. Vlastní PF um?lce z té doby otev?en? vyjad?ovaly jeho kritický postoj k režimu. Obsahov? zvláš? pozoruhodná je vlastní PF 1987 s pohledy na Prahu a Amsterodam, dopln?ná textem: „Lidi zlatý, kéž ty ploty, jež od sebe nás d?lí, zmizet by již cht?ly!“ Na druhé stran? téže PF grafik navíc v?rn? vyobrazil hrani?ní zátaras z ostnatého drátu. Koncem 80. let p?ibyly ješt? motivy ekologické (zne?iš?ování ovzduší, ?erné skládky aj.), rovn?ž jevy oficiáln? zaml?ované. PF M. Kohouta zaujímají v ?eské tvorb? výjime?né místo jak rozm?rnými formáty, tak netradi?ním a vždy aktuálním obsahem. Od po?átku 90. let se postupn? st?ídaly teskné povzdechy nad expanzí turistického ruchu s poukazy na p?etrvávání zd?d?ného zbída?ení naší zem? a p?íkrý výsm?ch zb?silému konzumu. Po roce 2000 pokra?oval grafik stejn? otev?en? ve spole?enské kritice odsudkem zpanšt?ní politik? a jejich odcizení lidu nestoudnou pýchou. Celospole?enskou absenci morálky, selhání justice a všudyp?ítomnost zlod?jin korunuje slovy sou?asné pom?ry vystihujícími na své PF 2006: „Musím hlídat v sad?, moc se tu te? krade!“ Po?etn? i ?asov? druhou složku Kohoutovy p?íležitostné grafiky tvo?í exlibris.
Rekonstrukce soupisu eviduje 139 knižních zna?ek z let 1981 až 2008, vesm?s provedených barevnou litografií (vzhledem k hojným vpisk?m komentá?? realizovanou autorským ofsetem), provád?né st?ídav? k?ídou, perem i št?tcem. Kostru kompozice zpravidla tvo?í liniová kresba; pokud ji dopl?ují barvy jen v omezené mí?e, zachovává si celek grafi?t?jší podobu nežli listy, zbarvené celoplošn? a syt? barevn? št?tcem: ty se blíží malb?. V barevné palet? um?lce se zna?n? uplat?uje šedá, která v kombinaci s dalšími až šesti barvami ú?inn? obohacuje rejst?ík valér?. P?sobivých prostorových a vzdušných efekt? dosahuje grafik využíváním bílých ploch papíru jako další barvy. Podn?ty pro tvorbu exlibris vycházely hlavn? z osobních pohnutek autora: k jeho nejstarším pat?í lístek pro novorozenou dceru, prozrazující poprvé prožívanou otcovskou radost a pýchu; mnohé zna?ky sv?d?í o v?elém prožívání p?íbuzenské sounáležitosti v rámci širší rodiny nebo o projevech vd??nosti. Soupis Kohoutových exlibris lze „?íst“ jako záznam událostí v život? autora a jeho p?átel, vše autentizované vpisovanými komentá?i se specifickým humorem. Sb?ratelsky se Kohoutovy zna?ky jeví p?itažlivé tím, že se vymykají standardu po stránce formální i obsahové: zahrnují vzpomínky, p?íhody, p?edevším však projevy tužeb, a to jak osobních, tak celospole?enských. Konstantu Kohoutových exlibris ovšem tvo?í projevy lásky k rodin?, domovu, k rodné Praze a k jižním ?echám jako domovu volbou. Nejde však o projevy zápecnictví, nebo? tuto tendenci bohat? vyvažuje živý zájem o poznání lidí, krajiny, architektury a kultury Evropy, jak dokládají jeho ?etné grafiky pro zahrani?ní p?átele. P?evážn? osobní pohnutky vzniku Kohoutovy p?íležitostné grafiky dob?e napl?ují prvotní funkci tohoto žánru.