grafik, malíř, ilustrátor a pedagog se narodil 7. 4. 1878 v Plasích a zemřel 3. 3. 1957 v Praze. Je nejvýraznější osobností rodu Strettiů, kterýžto rod se důstojně řadí k slavným českým uměleckým rodinám Suchardů, Šimonů a Boudů.
Mládí prožil v podnětném kulturním prostředí na panství knížecí rodiny Metternichů (otec Karel byl jejich osobním lékařem, ale také muzikantem a hudebním skladatelem). Matka Marie, rozená Jahnová, pocházela z rodiny malíře J. Quirina Jahna, posledního mistra pražského malířského cechu. Studentská léta už prožil v Praze, kam se početná rodina přestěhovala, když MUDr. K. Stretti získal místo městského lékaře na Královských Vinohradech.
Na střední uměleckoprůmyslové škole byl postupně žákem profesorů E. Lišky, F. Jeneweina a G. Schmoranze a na akademii letech 1895−1897 pak žákem Fr. Ženíška. Zahraniční studium absolvoval na akademii v Mnichově u malíře prof. C. Marra a jako host grafické školy prof. Petra Halma. Do čela umělecké dynastie Strettiů se Viktor Stretti vypracoval díky svému talentu, píli a cílevědomosti. Byl ovlivněn rodinnou tradicí a finančně podporován rodiči na studiích v Praze, Mnichově a Paříži. Stal se nejvýraznější osobností ze všech představitelů pěti generací rodu působícího v Praze nepřetržitě od 19. století až do současnosti. Patří k zakladatelům české moderní grafiky, do které vnesl, podobně jako T. F. Šimon a Vojtěch Preissig, rys světovosti. Grafické techniky si osvojil v zahraničí, byl jedním z prvních českých umělců, jemuž se dostalo všestranného poučení v oboru. Stylový názor a prohloubení svých technických znalostí završil na konci první dekády 20. století společně s americkým grafikem J. Pennelem, s nímž se seznámil, v Londýně, kde vznikly nejlepší listy z jeho tvorby. Další výtvarné školení získal při dvouletém pobytu (1901−1902) v Paříži. Zde vyhledával své krajany a navštěvoval jejich ateliéry (malíře J. Dědinu, R. Váchu, J. Vochoče, portrétistu A. Wiesnera a neopomněl pozdravit také A. Muchu a V. Preissiga). V únoru 1902 zde zažil oslavy stého výročí narození Victora Huga. Podnikal časté návštěvy u sochaře A. Rodina, jak v ateliéru, kde pracoval rovněž Josef Mařatka, tak v meudonském letním sídle, kde Mistra portrétoval.
Po návratu domů se jako uznávaná autorita zapojil aktivně do spolkového života jako spoluzakladatel a později i předseda SČUG Hollar. Již předtím byl od roku 1898 člen SVU Mánes. Hodně cestoval, všude měl u sebe skicář, kde zachycoval zajímavé pohledy, osoby a situace. Navštívil kromě Francie, Anglie a Německa také Itálii, Belgii a Nizozemí. Měl svého tiskaře-litografa Jaroslava Kramla. Nejznámější jsou jeho pražské motivy, v nichž opěvoval město, které mu bylo vždy nejdražším ze všech námětů. Kdykoliv pomýšlel na vytvoření cyklu grafických listů, vždy se rozhodoval pro Prahu. Vedle Z. Braunerové si nejdříve a nejosobitěji povšiml mizející krásy staré Prahy, kterou začal pravidelně zobrazovat – počínaje leptem Hradčany z Palackého nábřeží (1898). Na svých potulkách historickou Prahou navštěvoval staré domy, jejich dvory, vylézal na půdy domů a objevoval dosud neznámá zákoutí a panoramata.
V. Stretti byl též skvělým portrétistou, v poválečných letech na sebe upozornil zejména portréty osobností uměleckého života. Je rovněž autorem několika plastik. Za plaketu generála Pellého byl v r. 1927 vyznamenán řádem francouzské Čestné legie. Z užité grafiky vytvořil podle seznamu Pavla Vodehnala pouze 14 exlibris a téměř 40 novoročenek. Už v roce 1900 rozeslal přátelům z Paříže výpravný vánoční pozdrav provedený leptem s akvatintou. Byl to jeden z prvních kroků k tradici českých grafiků, kteří začali tvořit a rozesílat své novoročenky. Při tvorbě exlibris používal původní grafické techniky: litografii, lept, měkký kryt, akvatintu, suchou jehlu; několik exlibris bylo reprodukováno zinkograficky. Exlibris jsou těžko dostupná. Motivy jsou jak figurální, tak architektonické (časté jsou pražské motivy). První exlibris vytvořil již r. 1903. Od Strettiho je také první exlibris české provenience s dělnickým námětem (1905), Perutz Testvérek Pápai Gyari, pro tovární knihovnu Bratří Perutzů v Pápai Gyari: dělnická rodina při večerním čtení, v horní části lístku motiv dělníků, jdoucích z továrny po práci. Pro Perutze nakreslil na kámen rovněž exlibris M. Švabinský (1905).