malíř, grafik a ilustrátor, se narodil 11. 6. 1882 v Plasích a zemřel 29. 12. 1959 v Praze. Zatímco jeho o čtyři roky staršímu bratru Viktorovi rodiče umožnili vystudovat Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Praze a finančně jej podporovali i při nákladných studijních pobytech v Mnichově a Paříži, s uměleckým vzděláním Jaromíra se nepočítalo. Vychodil obchodní akademii a stal se bankovním úředníkem. To ho vysloveně nebavilo, a tak vytoužené kreslení a malování vystudoval po večerech. Původně byl malířem, ale záhy ho zaujala grafika, které pak propadl na celý život. Aby se odlišil od úspěšného bratra, přidal si za jméno ještě přízvisko po italské prababičce – Anny Zamponi (1783–1858) – a hrdě se ke svému původu hlásil. Místa předků několikrát navštívil a pořídil zde řadu kreseb. V malé obci Forno na jižním svahu hory v piemontských Alpách poblíž jezera Lago di Garda na severu Itálie od 16. století žili Strettiové. Odtud v roce 1789 přicestoval do Prahy desetiletý Ambrogio Stretti a vstoupil tu do učení u svého strýce zlatníka. V Čechách už zůstal, stal se váženým pražským měšťanem, a dokonce předsedou cechu zlatníků. Neméně významným příslušníkem tohoto rodu, který se zapsal do české historie, byl Jaromírův a Viktorův otec MUDr. Karel Stretti. V 19. století působil jako rodinný lékař Metternichů a jeho početná rodina žila v letech 1873−1886 v areálu kláštera v Plasích. Později se rodina přestěhovala do Prahy.
Starobylá Praha Jaromírovi doslova učarovala. Jeho první soubor pražských motivů na výstavě Krásná Praha v únoru 1906 v Rudolfinu měl mimořádný ohlas. V zaujetí starou Prahou soutěžil s bratrem Viktorem, specializoval se na oslavu areálu Hradčan. První cyklus z r. 1912 v akvatintě znázorňuje Hradčany ve čtyřech ročních dobách. V r. 1914 vydal u J. Štence cyklus barevných leptů Sníh a v r. 1915 Deset litografií z Prahy. Ve své tvorbě se rovněž vracel k námětům z Paříže, zvláště k jejímu nábřeží Seiny se stánky bouquinistů. V Paříži pobýval na přelomu let 1912–1913 a vystavoval na Salonu d‘Automne. Několikrát též navštívil Itálii, odkud si přivezl ve skicáři návrhy k barevným leptům z Benátek či Chioggie a z regionu Piemont. Oblíbené pohlednicové reprodukce leptů mu vydaly jak SČUG Hollar, tak Štencův grafický kabinet.
Za první Československé republiky působil jako hradní umělecký poradce, např. pro potřeby ministerstva zahraničí řídil s arch. Pavlem Janákem rekonstrukci Černínského paláce včetně vnitřního zařízení. Pohyboval se v blízkosti prezidentů Masaryka i Beneše a jejich rodiny se přátelsky stýkaly. Pro svou rodinu vystavěl Jaromír v r. 1930 „červenou vilu“ v Praze na Hanspaulce. Po roce 1945 byl zastoupen téměř na všech poválečných výstavách čs. grafiky v zahraničí. Poslední soubornou výstavu díla J. Strettiho-Zamponiho uspořádala Galerie hlavního města Prahy v druhém patře Staroměstské radnice koncem r. 1982.
Soupis jeho grafiky dodnes sběratelům chybí. Nejvyhledávanější jsou zimní pragensie v hlubotisku (především barevná akvatinta, lept a měkký kryt). Vlastní novoročenky tvořil od r. 1910, zpočátku s pražskými motivy. Tehdejší kritika ocenila zejména šest novoročenek z let 1915−1920 provedených v akvatintě, jež tvoří jedinečný cyklus – dokument kulturně-historického zlomu ke státní samostatnosti. Co se týče exlibris v počtu 14 opusů, jsou pro příbuzné či blízké přátele: dr. Viktora Reinsberga (litografie se zobrazením Hradčan, 1922), Marii Reinsbergovou (lept se siluetou Hradčan, 1914), dr. Bohuše Strettiho (lept se siluetou Hradčan a nápisem Carpe diem!, 1910), Mojmíra Helceleta (lept, zahradní altán, 1910), dvě prof. Dr. L. Waelsche (lepty, pohled na Malou Stranu a Hora Ruit), R. Pauluse (lept, pohled na zasněžené malostranské střechy, 1914) nebo dr. Fr. a O. Kabešovy (lept, pohled na zasněženou Malou Stranu, 1915).
Potomci z rodiny Strettiů vyjádřili svůj vztah k Plasům na Plzeňsku darováním uměleckých děl z pozůstalosti obou bratrů a Jaromírova syna Maria (1910–1960) městu Plasy, které zřídilo ve spolupráci s NPÚ v r. 2009 Galerii Stretti v areálu bývalého cisterciáckého kláštera. V posledních letech byla galerie obohacena o díla dalších členů umělecké rodiny, zejména o díla Jaromírova vnuka prof. Karla Strettiho (1944−2018), restaurátora evropského významu, který vystudoval na AVU v Praze u prof. B. Slánského obor restaurování malířských uměleckých děl, nástěnných fresek a polychromovaných plastik. Proslavil se účastí na záchraně uměleckých památek po ničivé povodni v italské Florencii a jako vedoucí ateliéru Škola restaurování uměleckých děl malířských při AVU se zapsal významným přínosem do renovace kláštera Plasy. V chodbě konventu restauroval se svými studenty vzácnou fresku, která patří k vrcholným dílům české barokní tvorby.
V roce 2020 se instalace prací dále rozšířila o tvorbu nejmladšího člena dynastie Stretti – Karlova syna, Jakuba Strettiho (*1967). Tento absolvent ateliéru krajinomalby prof. F. Hodonského a ateliéru prof. K. Malicha se věnuje moderní malbě.