umělecký knihař, se narodil 29. května 1909 v Dolních Kounicích v rodině knihaře Josefa Svobody (†1956). po ukončení školní docházky se v letech 1923–1927 vyučil knihařem v dílně svého otce. v roku 1928 absolvoval mistrovský ročník na grafické škole prof. Josefa Solara (1896–1977) a pak krátce pracoval v pražských knihařských dílnách F. Burzanovského a A. Škody. V roce 1931 už působil v dílně svého otce, kterou v roku 1937 převzal. Roku 1950 musel propustit všechny zaměstnance a pracoval jako samostatný výtvarník, člen Svazu československých výtvarných umělců. V roce 1953 získal titul mistr uměleckého řemesla. Do Brna se odstěhoval roku 1959.
Jindřich Svoboda vyučoval na Škole uměleckých řemesel jako externí učitel už v letech 1936–1947, a dál v letech 1959–1969. Jeho učitelské působení bylo oceněno titulem Mistr knižní vazby (1953) a v roce 1973 titulem Zasloužilý učitel. Souběžně si od roku 1959 pronajal od brněnského biskupství dílničku na Petrově, kde pracoval i ve svých jednadevadesáti letech.
Knihařství Svobodových bylo uznávané již za předválečné čs. republiky a pracovalo pro řadu významných zákazníků a zákaznic, jakým byl například prezident Masaryk a E. Beneš či jugoslávský král Alexander. Pro královnu Alžbětu II. při její návštěvě Brna v roce 1996 zhotovil etui se šperky z českých granátů. jeho knihvazačské umění bylo oceněno porotci Uměleckoprůmyslového muzea v Praze již letech 1935 a v 1948, kdy získal 1. cenu. Jindřich Svoboda, dosáhl i mezinárodního uznání. Stal se členem mezinárodního sdružení Meister der Einbandkunst (MDE), Center for Book Arts in New York a v roce 1978 byl přijat mezinárodní federací mezi světové mistry knihvazačského umění. Jeho zásluhou se mluví nejen o francouzské, anglické a německé, ale i o „české“ knihavazačské škole.
Každá Svobodova vazba byla originálem. Při souběhu více svazků téhož titulu se jednotlivé svazky od sebe odlišovaly: „Nebaví mě dělat stejnou práci vícekrát“ odůvodnil mistr svůj postup. Ve své práci spojoval perfektní znalost knihařského řemesla s moderním výtvarným pojetím.
Životní družkou na dlouhých 66 let se stala paní Olga Sobotková z Dolních Kounic (1909–1998) a sama se vypracovala na vynikající zlatičku v dílně svého manžela. Byla výtvarně nadaná, školila se u brněnského malíře prof. Josefa Zamazala.
Mistr Jindřich Svoboda zemřel 26. října 2001 v Brně. Dr. Igor Zhoř k výstavě svobodových prací (Brno 1981) říká, že „kniha se v rukou Jindřicha Svobody stává svébytným uměleckým objektem [...]. celková architektura knihy vytváří jedinečný celek obdivuhodně dokonalý a jedinečný.“

Soupis exlibris jindřicha svobody:
1940

J. Svoboda. Kniha a knihařská fileta. x2, 41:52.

O. Svoboda. Ocún s kamennou deskou. x2, 85:44.

1941

M. Helcelet. Jan, Ctibor, Mojmír H. Knihy v písmenu „H”, Remarka: rodinný erb. x2, 107:35.

MUZEUM V TOVAŘOVĚ. Městský znak. x2, 82:68.

1942

Dr. J. Procházka. Čtenář. x2, j84:70

1974 Svatopluk Kučera. heraldické, p1, prům. 61.
Během studií v Praze studoval i na grafické speciálce Josefa Solara, když si BYL pan profesor všiml jeho kreslířských znalostí. Není jich mnoho, neb mistr uposlechl „přátelské“ rady grafika Eduarda Miléna (1891–1976), že „švec se má držet svého kopyta“.