se narodila 25. 4. 1987 ve Zlíně, kde také studovala na Střední průmyslové škole polytechnické. Rozhodujícím impulsem pro její tvorbu bylo setkání s ak. mal. Naděždou Čančíkovou, která jí seznámila s grafickými technikami. Profesionálně se Lenka Štěpaníková věnuje grafické tvorbě již 10 let. Z širokého repertoáru grafických technik si Štěpaníková vybrala hlubotiskovou techniku suché jehly, se kterou téměř výhradně pracuje. Technika suché jehly dovoluje Štěpaníkové předvést spontánní energickou kresbu plnou živočišného nadšení pro zobrazovaný objekt (lidskou tvář). Pokud půjdeme do historie je suchá jehla jednou z nejstarších grafických technik vůbec, která se objevuje ve střední Evropě již kolem roku 1480 v díle zejména anonymního Mistra domácí knihy (Hausbuchmeister), tato časová vzdálenost, nikoliv však geografická odkazuje na tradičnost grafického projevu Lenky Štěpaníkové, což je v současném globalizovaném světě kvalita výjimečná a mimořádně cenná.
Grafická technika suché jehly je zdánlivě prostá, vyžaduje však velkou grafickou zkušenost a sebejistou kreslířskou dovednost. Je to zejména jistá kreslířská linka, která je charakteristická pro umělecký výraz Lenky Štěpaníkové. Měkkost linky suché jehly v grafikách Štěpaníkové je svým charakterem mimořádně ženská v tom nejlepším možném smyslu slova. Grafika v podání Lenky Štěpaníkové je záležitost černo-bílá, prostá barvy, působící jako mocné pravdivé sdělení v rázné černi linky na bílé něžné měkkosti papíru. Ve svých volných grafikách, ale také v exlibris se téměř výlučně zabývá portrétem. Naděžda Čančíková o grafikách Lenky Štěpaníkové napsala: „Působivost a síla jejích grafik je postavena na dokonalém zvládnutí bohatství typů a výrazů lidské tváře.“ Právě lidská tvář se pro Štěpaníkovou stává záminkou pro rozprostření široké škály nuancí a valér v nekonečné hlubině lidské psýché. Portréty Štěpaníkové s hustými šrafurami stínů ve tvářích portrétovaných připomínají svým výrazem některé Rembrandtovy portrétní lepty.
Ze známých uměleckých osobností již Lenka Štěpaníková ztvárnila celou plejádu umělců jak výtvarných (Jan Zrzavý, Gustav Klimt, Egon Schiele, Toyen, Pablo Picasso, Salvador Dalí, Jiří Trnka atd.), ale také umělce slova, literáty (Bohuslav Reynek, Jan Werich). Pro exlibris Lenky Štěpaníkové je charakteristický precizně zvládnutý portrét osobnosti provedený osobitým rukopisem a doplněný o „atributy“, ikonický trademark daného umělce (např. Dalího sloni na dlouhých, tenkých, pavoučích nožkách), tato vizuální podoba kompozice exlibris připomíná obrazy svatých s jejich atributy známé z klasické křesťanské ikonografie, což jim dodává zvláštní spirituální ráz.
Tvorba Lenky Štěpaníkové má však ke klasickým křesťanským spirituálním hodnotám blízko, což dokazují často starozákonní motivy v její volné grafické tvorbě a volné literární inspirace Reynkovou hlubokou křesťansko-spirituální poezií.
Lenka Štěpaníková je od roku 2017 členkou SČUG Hollar.

Kolektivní výstavy:
2011

Hosté Hollaru, Galerie Hollar, Praha

2015

Galerie Drahomíra, Karlovy Vary (společně s Tomášem Hřivnáčem)

KADS New York, Celebrating print

2017

1. Bienále v Yerevanu, Arménie

Obecní dům v Praze, ku příležitosti oslav 100 let Hollaru

Komorní grafika, Galerie Hollar, Praha

2018

Chvála slepým uličkám, Galerie Hollar, Praha

4. Trienále hlubotisku, Lisle – sur Tarn, Francie

Kde domov můj, Galerie Rakovník, pořádáno Hollarem ke 100. výročí vzniku republiky

2019

Grafika roku 2018, Obecní dům, Praha

Ze šuplíku, Galerie Hollar, Praha

Samostatné výstavy:
2017

Viniční Altán, Praha

Eagle Gallery, Šumperk

Galerie Barrandov, Praha

2018

Galerie Pod Palmovkou, Praha

Ateliér Labyrint, Hradec Králové

2019

Galerie Kryt, Klášterec nad Ohří

...Jen tak náhodou, Galerie Kladenského zámku, spolu s Alenou Antonovou