ak. malíř, grafik, keramik a pedagog se narodil 14.11.1921 v hornických Kopistech u Mostu.
Po studiích na Střední odborné škole keramické v Praze se už jako sedmnáctiletý dostal na AVU (grafická speciálka prof. T. F. Šimona – 1938-9). Po násilném uzavření vysokých škol se uchýlil na moravské Slovácko, kde pracoval v napajedelské malírně porcelánu. Za okupace byl v roce 1943 coby příslušník „ročníku jednadvacet“ totálně nasazen jako pomocný dělník na nucené práce v Německu. Přerušená studia dokončil v roce 1947 v ateliéru grafika Vl. Silovského, kde se kladl rovněž důraz na kresbu jako základ výtvarného projevu. Akademii tedy opustil jako profesionálně školený grafik, který ovládl všechny grafické techniky, jak tisk z výšky, tak z hloubky. Šavlův kreslířský rukopis se vyznačuje virtuózní lehkostí, schopností tvarové zkratky a zálibou spojovat několik výtvarných technik (nejčastěji pastel a uhel).
Po válce se nadobro usadil v rodném kraji. Stal se malířem-kronikářem jeho proměn. Jako výtvarník-spolupracovník s architekty a projektanty nové výstavby sídlišť stává se spolutvůrcem jeho současné a budoucí podoby. Tyto četné realizace v architektuře (např. aradekory, venkovní kabřincové mozaiky, keramická stěna krytého bazénu, medailon Merkura na obchodním středisku a rozsáhlé grafické či obrazové cykly jsou trvalým odkazem umělce patriota. Vystavoval na všech výstavách v kraji i mimo něj. V zahraničí postupně v NDR, SRN, v Sovětském svazu, Belgii, Rakousku a na Kubě.
Nejvyšší ocenění obdržel za grafické cykly (Hornický kraj, Mizející Ervěnice, Železný závod, Velkostroje a j.) Náměty z dolů a továren v pánevní podkrušnohorské oblasti bylo velké dobové téma 50.až 80.let XX. stol. a nejeden nadaný umělec se nechal zlákat povrchní konjunkturou a profitem za dílo SORELY. Jan Škvára, v textu „Několik poznámek k dílu Vl. Šavla seniora“ tvrdí, že „Šavel vnitřně disponován prožitky z mizející krajiny svého dětství zažíval atmosféru změn jinak – osobitě a opravdově: jak s nadějí v novou techniku, tak se zklamáním nad devastujícím prostředím.
Z grafických listů dodnes obstojí opusy inspirované existencí velkých chemických závodů provedených v technice suché jehly: „Chemické monstrum“ a „Potrubí“. Suchá jehla je pravým opakem dřevořezu. Je křehká a umožňuje transpozici technicistního motivu do poetické až surreálné podoby. Šavel v těchto grafikách jako by pokračoval v civilistní linií nastolené Skupinou 42. Obstojí i grafické listy s náměty velkostrojů v otevřené důlní krajině v rafinovaných kombinacích leptu s akvatintou.“
Od roku 1949 žil autor v Teplicích. Působil zde též jako učitel na LŠU. kde založil výtvarný obor. Hold svému městu vzdal ve stovkách litografických vedut, akvarelů a olejů větších či menších formátů. Na glorifikaci lázeňských Teplic nebyl sám, vydatně mu v tom pomáhali a dodnes pokračují oba synové – výtvarníci Vladimír (1949) a Ilja (1951).
Již v 60.letech zaujaly jeho dřevořezy z Krušných hor. Umělecky významná jsou jeho zátiší. Obrazy zářících květin, ovoce, nahodilá seskupení i záměrně aranžované předměty. Uplatnil zde vnějškově kubizující tvarosloví a působivé laky.
Samostatnou komorní záležitostí jsou jeho osobité akty s oslavou žen-madon, figury často jen načrtnuté v rychlých černých liniích nabývající psychologických kvalit. Ozvláštněním je suchá zrnitost pastelů a sytá barevnost mastných kříd.
V pozůstalosti zanechal i desítky litografických knižních značek a novoročenek určené přátelům, rodinným příslušníkům, knihkupcům, knihařům a galeristům. Jako uznávaný nestor severočeských výtvarníků byl celé desetiletí předsedou organizace Svazu českých výtvarných umělců v Ústí n. L. a jmenován v roce 1982 zasloužilým umělcem. Zemřel 4. 8. 2006 ve svých nedožitých 85 letech.