malíř, grafik a pedagog se narodil 8. 11. 1949 v Ervěnicích. Středoškolské vzdělání ukončil v roce 1969 na uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti se zaměřením na monumentální malbu v architektuře. Vysokoškolská studia zahájil na katedře výtvarné výchovy PF v Ústí n. L., po roce 1973 pokračoval na stejné katedře VV PF UK v Praze a dále na katedře dějin a teorie výtvarného umění FF UK tamtéž. V roce 1989 završil svá studia habilitací v oboru malířství na PF Univerzity Palackého v Olomouci. Ateliér a bydliště má v Teplicích v Č.
Na kolektivních regionálních výstavách společně se svým otcem a bratrem ak. mal. Iljou Š. vešli do povědomí místní uměnímilovné veřejnosti jako TRIO Šavel. Vždy šlo o vítanou příležitost ke konfrontaci zvláště jejich malířského projevu. Otcovo vedení bylo zpočátku vítanou oporou (jak při volbě námětů, tak výtvarných postupů), ale brzy šli každý vlastní cestou. Vladimíra zaujalo netradiční experimentování se syntetickými laky s vysokým leskem, technologie krakeláží, otisků a frotáží, u aktů důraz na světelné a imaginativní vyznění ženské krásy. Ve šlépějích otce pokračoval však v tvorbě maleb kabinetního charakteru s motivem starých Teplic, u kterých je někdy obtížné zjistit, kdo z nich je autorem. Bratr Ilja, ak. malíř, se věnuje důsledně olejomalbám na plátně a textilní tvorbě (artprotisy).
Jejich rozdílný přístup k malbě se projevuje u zátiší, aktů a krajin. Zatímco otec byl vyškoleným grafikem, (žákem T. F. Šimona a V. Silovského) synové už studovali malbu (Ilja na AVU v ateliéru prof. Jiroudka, Vladimír byl žákem Z. Sýkory a K. Linharta).
Pedagogickou činnost zahájil na ZDŠ v Bystřanech u Teplic a na LŠU v Teplicích. Postupně se vypracoval až k akademické hodnosti vedoucího katedry. V současné době je docent Mgr. Šavel členem katedry výchovy uměním na PF UJEP v Ústí n. L. a přednáší též na katedře primárního vzdělávání PF Technické Univerzity v Liberci. Ke svému kulatému jubileu v roce 2019 chystá retrospektivní výstavu celoživotní umělecké činnosti a to je příležitost bilancovat zde především jeho grafickou tvorbu. Vladimír Šavel junior po odchodu vyučeného litografa Mirka Matouše na onen svět v r. 1998 zůstal v regionu jediným severočeským tvůrcem, kdo si tuto grafickou techniku natolik osvojil, že se stala téměř výhradním způsobem jeho sebevyjádření.
I když se v posledních třech desetiletí věnoval intenzívně tvorbě exlibris a drobných komorních formátů v oblíbené technice barevné litografie nelze opomenout jeho volné grafické listy a cykly (např. dominanty města Teplic I-IV.) inspirované sbírkou unikátních rytin, vedut, starých tisků a pohlednic v místním teplickém muzeu, které dokumentují slavné lázeňské období na panství Clary Aldringenů. Tyto rozměrné oslavné opusy dominantních památek a malebných městských zákoutí jsou velmi hledaným dekorativním artiklem místních patriotů.
V tvorbě exlibris dosáhl významných mezinárodních úspěchů: 1987 Polsko (Rawicz), 1990 Litva (Vilnius), 1995 Nizozemí Haag).
Nedávno na výstavě v Pasově představil veduty německých měst.
Se svou ženou, sběratelkou Hanou, členkou SSPE, navštěvuje pravidelně Chrudimské trienále a Královéhradecké Žně.
V poslední době se angažuje jako kurátor nové Galerie Zahradní dům v Teplicích (objekt býv. Casina) v přípravě ročních programů. Péčí trojice sběratelů (Langhammer, Másler a Pospíšil) vydal SSPE v roce 2016 jeho kompletní soupis exlibris čítající 374 opusů. Lze v něm vystopovat 4 hlavní témata: městské veduty (Teplice, Úštěk, Litoměřice, Ústí n. L. a Praha), seriály: ženské akty s vínem, motýli a zátiší s květinami.