kreslíř, grafik a výtvarný pedagog, se narodil 19. 9. 1914 ve Švýcarsku (Chur) a zemřel 25. 1. 1994 ve Šternberku. Po celou dobu svého aktivního života žil v Olomouci. Brzy po jeho narození se totiž jeho rodiče přestěhovali zpět na Moravu do Dřínova u Kroměříže, kde otec získal zaměstnání jako zahradník. Mladý Josef Weiser studoval na šumperském gymnáziu a externě na učitelském ústavu v Olomouci. Učil pak na mnoha školách po Šumpersku a od roku 1938 pak i Olomoucka.
Roku 1942 se v Olomouci oženil a zůstal tam již natrvalo. Po válce zde začal učit na pedagogickém gymnáziu a při zaměstnání vystudoval Palackého univerzitu, aprobační obor výtvarné výchovy a deskriptivní geometrie. Stalo se tak v letech 1947 až 1950, kdy jeho učiteli byli F. V. Mokrý, J. Vydra a také Jan Zrzavý. V roce 1958 byl jmenován ředitelem Krajského pedagogického institutu a externě přednášel na pedagogické a filozofické fakultě Univerzity Františka Palackého. Přes povolání učitele se dostal i k tvorbě kreslířské a grafické, které věnoval mnoho let svého života.
Svým osobním založením člověk skromný, obětavý a poctivý. Kde mohl, pomáhal druhým, nebažil po majetku a slávě. Přesto svým grafickým dílem nabýval známosti u sběratelů exlibris, kupodivu z počátku více v cizině. Zhotovil pro mnoho sběratelů hodnotné, promyšlené, mistrně vyryté a přitažlivé knižní značky. Umělec považoval grafiku za umění jedné barvy a především za umění rytecké. Ve většině grafických prací se však snažil doplňovat řádně uskutečněnou technickou práci tak, aby výsledné dílo vyjadřovalo jemně a nenásilně lidskou myšlenku či představu. Toto „něco navíc“ má ve svých mnoha pracích rovněž zakladatel českého grafického umění Václav Hollar, ale Josef Weiser ho vědomě nenapodoboval. Bylo mu to dáno jeho podvědomím jakožto charakteru tvorby.
Umělcovo jméno a dílo se stalo prostřednictvím tvorby exlibris jichž vytvořil více než 230 známým nejenom u nás, ale i po celé Evropě. Ostatně o tom svědčí knižní značky vytvořené pro zahraniční sběratele a výstavní katalogy z mnoha zemí, kde byla tato drobná dílka vystavována. Členem SSPE se stal roku 1975 a nepřestal jím být až do své smrti.
Těžko určit, které motivy byly mezi sběrateli nejvíce vyhledávány. On sám dával přednost přírodním a krajinářským motivům, ale mezi jeho mistrně zpracované motivy patří rovněž architektura − venkovské i městské stavby. Jeho květiny nacházely hodně obdivovatelů, a právem: jde o listy svým pojetím realistické, ale současně plné poezie, jemnosti a přírodní krásy. Nerozumíme tím pouze umělcův postoj ke zpodobňované květině, plný pokory a úcty k nepřekonatelnosti Matky Přírody, ale zároveň kvalitu zpracování. Ať se to týkalo linorytu, oblíbené to grafikovy techniky, či suché jehly. Už jenom samotná technická dokonalost vyvolává náš obdiv.
Zjevná kultivovanost i široký kulturní rozhled byly jistě dobrým základem pro další významný okruh jeho exlibristické tvorby: portréty významných osobností současnosti i minulosti. Čerpal především z oblasti literární, hudební a výtvarné, a to z provenience české i zahraniční. Prostřednictvím různorodých přání zadavatelů tak vznikla početná galerie osobností. Šlo přitom o více než-li reálné zobrazení tváře, ale souběžně z jejího výrazu také odraz charakteru, osudu a smýšlení portrétované osoby. Na malé ploše knižní značky to byly úkoly obtížné, které však Mistr se ctí splnil.
Profesor Weiser sice velice rád cestoval do zahraničí, ale jeho srdci byly zvláště blízké valašské hory − Beskydy. Odtud a ze Slovenska si pravidelně přivážel množství kreseb, jež mu sloužily hlavně pro vlastní potěšení (zřídka je vystavoval), ale souběžně jako podklad pro pozdější grafickou práci. Zachytil v nich staré krásné kouty Beskyd, dřívější ráz přírody a osídlení, který postupně, ale nenávratně mizel.
Se zaslouženým zájmem se setkávaly taktéž pohledy na architektonické památky a jejich detailní prvky. Jejich obliba pramení zajisté ze šťastného výběru zobrazené architektury, ale nejméně stejným z preciznosti zpracování. Autorské výstavy měl snad pouze dvě: roku 1979 v Adamově a o deset let později v Opavě (1989). Zato se hojněji účastnil výstav kolektivních: Ex libris olomouckých výtvarníků (1976), Ex libris olomouckých umělců (1981), Exlibris pro třináct sběratelů (Blansko, 1983). Linoryty vyzdobil Verše psané na vodu, jež z japonštiny skvěle přebásnil Bohumil Mathesius. (KPVU Mohelnice 1977) a kresbou na frontispis Verše psané za katedrou od Bohumíra Koláře. (Okresní knihovna Olomouc 2000).
Přestože platil za úspěšného výtvarníka, nevyhledával publicitu. Chránil si život v ústraní a odmítal veškeré pocty Naproti tomu ho těšilo uznání kvality jeho grafických prací, zejména exlibris, od sběrateli a přátel. Jako dobrý učitel měl vždy ten nejlepší vztah k mladým, začínajícím umělcům či učitelům. Obdobně se choval i k ostatním výtvarníkům a sběratelům exlibris. Jeho dílem je prostoupena láska k vlasti, zejména k Valašsku, Hané a ke Slovensku, kam často zajížděl. Rád přijímal výzvy k vytvoření grafických listů pro soubory vydávané při příležitosti sjezdů SSPE. Nutno už toliko připomenout, že profesor Josef Weiser, akademický malíř a grafik, věnoval podstatnou část svého života poctivé službě české kultuře. Budiž to zřejmé i z tohoto pojednání o jeho profilu.