narodila se 4. června 1957 v Přílepích na Kroměřížsku. K umění se dostala trochu zamotaně, když paralelně ke studiu na strojní průmyslovce ve Zlíně studovala soukromě výtvarné obory malířské a sochařské. Následovalo pak již jednoznačné rozhodnutí o její budoucí výtvarné činnosti a studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (Zdeněk Kovář, Pavel Škarka a František Nikl). Grafiku studovala opět soukromě u Josefa Velčovského, který ovlivnil také její výtvarný názor.
Ve své umělecké tvorbě se R. Šimlíková věnuje sochařství, volné grafice a tvorbě exlibris. Ve volné grafice využívá rovněž techniku litografie. Svojí tvorbou exlibris si získala řadu příznivců ve sběratelské obci a její práce patří k těm nejvyhledávanějším.
Zúčastňuje se českých i zahraničních přehlídek v tvorbě exlibris a získala na nich již řadu ocenění (Maďarsko, Dürer v exlibris, hlavní cena, 1992; Polsko, cena ředitele muzea města Ostrov Velkopolský, 2001; Itálie, Acqui Terme, Il sogno di Afrodite, 2. cena, 2003; Turecko, čestné uznání, 2003). Její exlibristické dílo bylo představeno ve XXII. encyklopedii současného exlibris v roce 1998 (portugalský vydavatel Artur Mário da Mota Miranda).
V protikladu k hrůze dnešního mediálního světa, kde se ošklivost a nenávist stává majestátem, svítí grafické a sochařské dílo Renaty Šimlíkové jako světlo naděje, že se lze ještě i dnes s pokorou sklánět nad krásou, která nás obklopuje a ke které jsme lhostejní, pokud nám není představena prostřednictví vnímavého a citlivého umělce. Umění se pak stává drogou, která nám umožňuje uniknout z mediálního světa do intimity své duše a nechat se vést těmi drobnými grafickými lístky do ráje srdce a změnit náš nevraživý pohled na okolní svět v klid duše Je téměř nepředstavitelné kolik námahy duševní a tělesné, ve spojení s obrovskou trpělivostí, je zapotřebí, aby vznikl grafický list Renaty Šimlíkové tou nejpracnější možnou grafickou metodou, kterou autorka často používá, tj. kombinovanou technikou rytiny, suché jehly a mezzotinty. Výsledek je pak ale fantastický. Jako by se duše umělkyně přeměňovala ve světelné paprsky, které vystupují z očí zvířat, dívek a mužů zobrazovaných v jejím grafickém díle. Krása ženského těla se stává poselstvím věčnosti, lásky, pokračujícího života a stvoření. Prostřednictvím těchto grafik vstupujeme do ráje, do čistého prostoru, který se tak stává naším virtuálním domovem. Této působivosti skutečně nejde dosáhnou graficky jednodušší technikou. Vše by bylo rázem jiné. Jednoduchá technika by přinesla jednoduchý obraz, který by teprve divák ve své fantazii mohl přeměnit na konečný duchovní zážitek. U grafik Renaty Šimlíkové to je opačně. Grafiky nás samy vtahují do svého snového světa a diváku stačí, aby se dlouho a pozorně díval. Vzniká podobný pocit, jako při pohledu na starou fotografii, jejíž obraz vznikl odrazem paprsků od tváře milovaného člověka, který již nežije, ale jehož odražené paprsky na nás z fotografie září. Podobně je duše umělce zakleta v drobných grafických lístcích, které nás oslovují. Snad mohu vyslovit tvrzení, že takovéto grafické listy může vytvořit pouze žena, a nikdy muž-bojovník nebo zbabělec.