občanským jménem Seidl, všestranný grafik, ilustrátor, scénograf a malíř se narodil 29. dubna 1916 v Třeboni a velkou část dětství prožil u svých prarodičů v Táboře. Od poloviny 20. let vyrůstal s matkou v Praze v inspirativním prostředí rodiny nevlastního otce sochaře Karla Pokorného, který výrazně ovlivnil Seydlův umělecký vývoj. První manželkou Z.S. byla malířka Helena Zmatlíková, se svojí druhou ženou Marií měl dceru Ruth. Zemřel 16. června 1978 v Dobřichovicích. V roce 1936 Zdenek Seydl absolvoval tříletý obor v České grafické unii, kde se vyučil sazečem a současně jednoroční kurz grafických technik na Státní grafické škole u prof. Jana Konůpka. V roce 1937 spolupracoval na přípravě čs. pavilonu na světové výstavě v Paříži. Roku 1941 dokončil (válkou zkrácené) studium Uměleckoprůmyslové školy v atelieru kresby a monumentální malby prof. Františka Kysely, který bezesporu přivedl Seydla k všestrannosti a zájmu o užitou tvorbu. Vystavoval již od poloviny 30. let. V období od poloviny 30. let do poloviny 40. let je pro Seydlovu tvorbu charakteristický široký záběr prací pro divadlo (také spolupráce s E.F. Burianem), protiválečné cykly grafiky, kresby Krasnoarmějců, kresby z Pražského povstání; významné bylo také setkávání a kontakty s generačními druhy (Grossem, Lieslerem, Hudečkem, Paderlíkem, Chalupeckým, Hurníkem, Kainarem, Bednářem), stává se členem skupiny Sedm v říjnu, s níž v roce 1939 a 1940 vystavuje v Topičově salonu.
Od druhé poloviny čtyřicátých let zaujímá v Seydlově tvorbě významné místo ilustrace a knižní úprava. Od roku 1946 začíná jeho spolupráce s nakladatelstvím Čs. spisovatel, kde setrval až do svého penzionování v roce 1974 (od roku1957 byl vedoucím výtvarným redaktorem nakladatelství). Zde, ale také v Odeonu, Albatrosu a dalších nakladatelstvích ilustroval a upravil bezpočet knih i celých edičních řad, které nesou jeho originální a nezaměnitelný rukopis. Některé z ilustrací (La Fontaine: Bajky, Rebelais: Gargantua a Pntagruel, Hoffmann: Ďáblův elixír) a edice (HU-SA, Klíč, Otázky a názory) patří k vrcholům moderní české ilustrátorské a knižní tvorby. Vedle knižní grafiky zaujímá v tvorbě Z. Seydla významné místo práce pro divadlo (od roku 1957 Národní divadlo, Semafor, Divadlo na Vinohradech a další), kostýmní návrhy a spolupráce na kresleném a animovaném filmu. V šedesátých letech se zabýval také designem textilu, hraček, známkovou a plakátovou tvorbou, sklem, gobelíny apod...
Ve volné tvorbě převažuje kresba a grafika zejména v technice suché jehly, často výrazně kolorovaná, tištěná v malých nákladech a seskupená do početných cyklů (např. Přírodopis, Hudební motivy, Podobenství). Zajímavé jsou práce s orientálními motivy inspirované tříměsíčním pobytem v Číně (spolu se sochařem V. Vinglerem v roce 1957).
Malba není v Seydlově tvorbě dominující a veřejnosti zůstává téměř neznámá. Počet jeho obrazů ve veřejných sbírkách nepřesahuje 50 kusů; vznikly z části do roku 1943 a většina pak až po roce 1965. Zajímavou částí tvorby Z.S. jsou autorské knihy (např. Krasnoarmějci, 1945; Byl jsem v Číně, 1958; Růže z pouti, 1960; Co jsem viděl a slyšel v trávě, 1945 a další). Zdenek Seydl obdržel řadu cen a medailí zejména za tvorbu pro film a dále ceny nakladatelství Čs. spisovatel, Odeon a Albatros za ilustrace a výtvarnou spolupráci. Byl členem skupiny Sedm v říjnu a Umělecké besedy, od roku 1945 byl členem SČGU Hollar. Zdenek Seydl vytvořil v letech 1962 – 1978 62 exlibris (podle soupisu, který pořídil umělcův přítel František Nový a ve Zprávách SSPE 3/1987 publikoval L. Loubal) většinou technikou barevné litografie (několik pak jako serigrafie, jediné je linorytem). Řadu z nich vedle obvyklé legendy doprovodil vtipnými průpovídkami. Jsou nezaměnitelná svojí pestrou barevností a hravostí. Sám o nich říká: „Exlibris je laskavá pochoutka slazená humorem a okořeněná moudrostí a pro malíře maturitou, co dovede“. Tvorba další drobné grafiky – především novoročenek je svým charakterem podobná, je pravděpodobně početnější, ale dosud ji nikdo systematicky nezaznamenal.