Akademická malířka MARIE MICHAELA ŠECHTLOVÁ (17. března 1952). Ačkoliv se narodila v Praze, je bytostně spojena s Táborem, v němž žije a kde její předkové byli po několik generací profesionální fotografové, kteří mapovali život ve městě a okolí. Také její rodiče se věnovali výtvarné fotografii. Umělecké prostředí rodiny formovalo její vnímání světa. Odmalička ráda malovala. Její talent nejprve rozvíjel na tzv. lidušce malíř Karel Valter, představitel předválečné skupiny avantgardního umění Linie. Ten měl na ni největší vliv. Absolvovala Střední odbornou školu výtvarnou v Praze (tzv. Hollarku), poté studovala v letech 1971—1977 pražskou UMPRUM, ateliér ilustrace a plakátu. Ráda vzpomíná na své profesory, výtvarníky světového významu Zdeňka Sklenáře a Jiřího Anderleho. Od roku 1975 se začala, jako tehdy jedna z mála výtvarníků u nás i v cizině, soustavně věnovat náročné grafické technice mezzotintě.
Jako originální a precizní výtvarnice si získala pozornost již během vysokoškolského studia: v roce 1977 od ní zakoupila Národní galerie cyklus mezzotint Poema hory a Poema konce, které vytvořila na motivy básní Mariny Cvětajevové. V roce 1989 předal kardinál František Tomášek papeži Janu Pavlovi II. její cyklus mezzotint Růženec při příležitosti svatořečení Anežky České v Římě. Tento soubor je uložen ve vatikánských galeriích. Kromě mezzotinty se Marie M. Šechtlová věnuje výtvarné technice suché jehly. Vytváří volnou grafiku, knižní ilustrace, exlibris a novoročenky. V první polovině 90. let rozšířila svůj výtvarný rejstřík o litografii a počítačovou grafiku, na začátku milénia pak o olejomalbu. Od roku 2002 pracuje na obsáhlém cyklu olejů na plátně se souhrnným názvem Stromy; dosud (do roku 2018) namalovala více než sto těchto děl. Dále rozpracovala výtvarný cyklus akvarelů Z Tábora až na konec světa na motivy zážitků z cest po světě. Ve spolupráci s architekty též vytváří mozaiková díla.
Tvorba exlibris. Již během studií na vysoké škole vytvořila několik exlibris, většinou pro rodinné příslušníky a přátele. Do SSPE ji přivedl pokladník spolku, prof. Václav Šmejkal. A ve spolku se na ni začali obracet s prosbou o zhotovení exlibris mnozí sběratelé. Stala se velmi oblíbenou a vyhledávanou autorkou též u sběratelů z ciziny. Její první exlibris byla vytvořena technikou leptu, akvatinty či dřevorytu. Mezzotintou začala nejvíce tvořit od roku 1978. V pracích vytvořených mezzotintou používá M. M. Šechtlová barvy. Knižní značky M. M. Šechtlové mají tématicky široký záběr: divadlo, ptáci, květiny, stromy, hudba, literatura, historické osobností, starodávné stavby, dívčí tváře. U exlibris si autorka užívá, pokud jsou „šita na míru“ (zvláště u českých zadavatelů a u známých). Cizinci si téma většinou zadávali sami. Do roku 2018 vytvořila celkem 318 exlibris.
Roku 1979 vytvořila první ze svých soutisků knižních značek. Soutisky jsou originálním nápadem M. M. Šechtlové z dob, kdy pracovala na větším počtu exlibris a byly zajímavým zpestřením její práce. Jejich podstatou je, že definitivní podoba obrázku vznikne až seskupením jednotlivých exlibris do celku. Osobitý význam mají tedy jak jednotlivé obrázky, tak konečný výsledek, přičemž každé exlibris v soutisku má jiného majitele. Autorka vytvořila 12 souborů exlibris: Jihočeská vesnice (1979), Stromy (1983), Science fiction (1983), Sci-fi (1984), Praha (1987), Nautilus (1987), Člověk a příroda (1989), Hamlet (1989), Olomouc (1989), Trojúhelníky (1996), Babylónská věž (1997), Antika (2006), Variace (2018). Z nich čtyři jsou zároveň soutisky tvořící jeden obrazec.
M.M. Šechtlová bývá nazývána českou královnou mezzotinty. Grafik Jiří Demel nazval atmosféru těchto jejích exlibris „sametovou pamětí času.“ Karel Samšiňák uvedl: „Marie Michaela Šechtlová vzkřísila ze zapomenutí techniku mezzotinty a dokázala ji přivést na vysokou uměleckou úroveň. Dodala jí navíc zvláštní kouzlo velmi decentním vytíráním desky lokálními barvami.“ Neustálé hledání nových výrazových možností v exlibris dokazuje skutečnost, že autorka přistoupila i k využití počítačové grafiky a štočků. Exlibris M. M. Šechtlové jsou zastoupena v řadě soukromých sbírek sběratelů knižních značek i v institucích jako je např. Národní galerie v Praze, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Muzeum exlibris Chrudim, Památník národního písemnictví, dále pak zahraniční muzea v Číně, Dánsku, Itálii, Francii, Belgii atd. Ve volném čase pečuje M. M. Šechtlová společně se svou rodinou o fotografický odkaz svých předků. Od roku 2004 postupně digitalizují dochované snímky od 2. poloviny 19. století do 50. let 20. století. Též vydávají publikace, pohledy, kalendáře, více zde: http://sechtl-vosecek.ucw.cz/muzeum.html.
Paní M. M. Šechtlová je od roku 2006 členkou Sdružení českých umělců a grafiků Hollar a Asociace jihočeských výtvarníků.
Ceny a vyznamenání: Z cen, které grafička získala, připomeňme ocenění na 11. bienále drobné grafiky v St. Niklaas v Belgii v roce 1983, cenu na trienále exlibris v Chrudimi v roce 1983 nebo čestné uznání na výstavě Concorso exlibris Lago Maggiore v Itálii v roce 1994. V roce 2018 obdržela od SSPE Pamětní list za tvorbu exlibris.