Pechar Vladimír
*19.1.1931


Narodil se 19. 1. 1931 v Příbrami do rodiny obchodníka. Od mládí rád sice kreslil, ale byla to především hudba, která stála v popředí jeho mimoškolních zájmů. Nebýt malicherného střetnutí s komunistickým ředitelem před maturitou na gymnaziu, psali bychom o něm jako o hudebníkovi. Místo na konzervatoř musel nastoupit do továrny a jen se štěstím se přes uranové doly, vojenskou službu v útvarech PTP dostal ke studiu na Výtvarné odborné škole (VOŠV, prof. J. Kaiser, J. Mahelka, M. Uchytilová-Kučová) v Praze. Studoval ji dálkově jako zaměstnanec Geologického ústavu a ukončil ji už svou třetí maturitou v roce 1964. Od r. 1957 žije trvale v Praze, kde působí jako žurnalista a profesionální výtvarník. V r. 1970 byl sice přijat za člena Svazu československých výtvarných umělců, ale vzápětí byl vyřazen pro odmítavý postoj k tehdejší politické situaci. Až po dvaceti letech – v roce 1990 – po skončení komunistické normalizace, ho znovu přijali za člena a byla mu vyslovena občanská a tvůrčí rehabilitace. Členem SSPE byl od 1979 do roku 2006.
Věnoval se portrétní malbě, ať již ve specifické technice vysoké reliéfní olejové omítky či v různých grafických technikách. Od roku 1958 se odklání od realistického vyjádření a příklání k expresívnímu výrazu. Ve figurální kompozici je patrný ostrý kontrast světla a stínu ve zjednodušeném obraze. Jeho tvorba se dá rozčlenit do tří okruhů: portréty českých panovníků, tváře starého Egypta a postavy dramat Williama Shakespeareho.
Od r. 1985 se věnuje studiu rané české historie a vytváří galerii mystických i historických postav od praotce Čecha až po Jiřího z Poděbrad. Petr Pithart o něm píše jako o malíři-archeologovi. Své představy při modelování 40 podob českých vládců konzultoval s předními odborníky. Trvalého uplatnění našly tyto portréty legendárních českých vládců v exlibris, u nichž došlo k propojení tisíciletí českých dějin s dneškem. Dušan Třeštík podotýká, že v době, kdy Vladimír Pechar s tímto projektem začínal, nemohl tušit, že ho bude dokončovat v době, kdy budeme znovu obnovovat český stát a že jej musíme zakládat na této tisícileté tradici. Všechny tváře starých českých panovníků se potom objevují v exlibris a nesou jména významných osobností z politického a kulturního života.
Od r. 1952 se věnoval soukromému studiu egyptologie, které prohoubil čtyřmi cestami do Egypta. Navštěvuje rovněž egyptské sbírky v pařížském Louvru, Berlíně a dalších galeriích. Tematicky je člení na postavy božstev a významných osobností. Autorův dlouhodobý zájem o jednu z kolébek světové civilizace vysoce oceňuje mimo jiné také významný egyptolog Ladislav Bareš. Kresby a plastiky lidských a zvířecích postav novověku se tak dnes ocitly v příkrém rozporu s učením Koránu.
Stejně jako Vladimíra Pechara uchvátilo tajemství dávné civilizace v Egyptě, snaží se v cyklu postav z dramat Williama Shakespeare oživit i tvář starého, šílenstvím a bouří udolaného krále Leara. Je to dodnes Pecharova bytostní postava od mládí až dodnes.
S věkem se pak měnil také náhled na sílu autorova děje. Neustále se vracel, dokud nevznikla dlouhá galerie „zrajících fascinujících tváří“ v různých technikách. V neposlední řadě to byl skauting, jemuž věnoval řadu svých prací. Mimo jiné taktéž památník táborů ve Sluneční zátoce na Sázavě, nebo Muzeu skautingu ve Vídni. Nemohl se totiž například neznat osobně s Jaroslavem Foglarem.
Všechny jeho umělecké zájmy se odrážejí současně i v drobné grafice, zejména v exlibris, kde převládá technika suché jehly, linorytu a zejména ofsetu. O svých exlibris říká, že netvoří listy s klasickou tematikou, ale snaží se, aby jeho díla charakterizovala přístup k historii. Současně však hledá i humornou stránku života. Této činnosti se věnuje intenzivně a pro nápaditost i všestrannost je vyhledávaným autorem exlibris mezi našimi i zahraničními sběrateli. Počet jeho exlibris přesáhl počtu tří tisíc (!), a to navzdory zrakovým potížím v posledních letech. Při takovém množství se nutně začalo nedostávat vhodných námětů, ale o to pestřejší je potom seznam dedikantů. Soupis jeho exlibris je něco jako společenský almanach. Kromě jmen sběratelů se tam objevují rovněž osobnosti z kulturních a politických kruhů, se kterými se osobně znal. Málokdo by předpokládal jeho účast při zrodu uměleckého dua Šimek-Grossmann, což lze ovšem doložit dobovým plakátem oné akce.
Většinu svých exlibris realizoval ofsetovým tiskem, tedy technikou ne příliš ceněnou sběrateli. Naproti tomu tím umožnil širokou popularizaci českých dějin, české státnosti v portrétech českých panovníků. Možná ho lze považovat za skoro jediného, každopádně ale jedinečného tvůrce exlibris, který v takové míře přispěl k podpoře vědomí české národní sounáležitosti a snad i posile vlasteneckého sebevědomí.


Zpracoval: Vladimír Pospíšil
Posoudil: Zdeněk Benýšek

Výběr z literatury:
  • Bareš Ladislav, Vachala Břetislav, Strouhal Evžen: Starověký Egypt
  • Knižní značka 2 /2011 s. 38 a 2 /2010 s. 47
  • Pithart Petr, Třeštík Dušan: Česká historie v portrétu
  • Wallo Olga, Procházka Martin a další: Tvář dramatu
  • Soupis exlibris - podle autorových podkladů přepsal Vladimír Pospíšil - viz archiv SSPE


  • P7, 80 x 65, 1981

    P5, 83 x 52, 1990