Narodil se 19. 1. 1931 v P?íbrami do rodiny obchodníka. Od mládí rád sice kreslil, ale byla to p?edevším hudba, která stála v pop?edí jeho mimoškolních zájm?. Nebýt malicherného st?etnutí s komunistickým ?editelem p?ed maturitou na gymnaziu, psali bychom o n?m jako o hudebníkovi. Místo na konzervato? musel nastoupit do továrny a jen se št?stím se p?es uranové doly, vojenskou službu v útvarech PTP dostal ke studiu na Výtvarné odborné škole (VOŠV, prof. J. Kaiser, J. Mahelka, M. Uchytilová-Ku?ová) v Praze. Studoval ji dálkov? jako zam?stnanec Geologického ústavu a ukon?il ji už svou t?etí maturitou v roce 1964. Od r. 1957 žije trvale v Praze, kde p?sobí jako žurnalista a profesionální výtvarník. V r. 1970 byl sice p?ijat za ?lena Svazu ?eskoslovenských výtvarných um?lc?, ale vzáp?tí byl vy?azen pro odmítavý postoj k tehdejší politické situaci. Až po dvaceti letech – v roce 1990 – po skon?ení komunistické normalizace, ho znovu p?ijali za ?lena a byla mu vyslovena ob?anská a tv?r?í rehabilitace. ?lenem SSPE byl od 1979 do roku 2006.
V?noval se portrétní malb?, a? již ve specifické technice vysoké reliéfní olejové omítky ?i v r?zných grafických technikách. Od roku 1958 se odklání od realistického vyjád?ení a p?íklání k expresívnímu výrazu. Ve figurální kompozici je patrný ostrý kontrast sv?tla a stínu ve zjednodušeném obraze. Jeho tvorba se dá roz?lenit do t?í okruh?: portréty ?eských panovník?, tvá?e starého Egypta a postavy dramat Williama Shakespeareho.
Od r. 1985 se v?nuje studiu rané ?eské historie a vytvá?í galerii mystických i historických postav od praotce ?echa až po Ji?ího z Pod?brad. Petr Pithart o n?m píše jako o malí?i-archeologovi. Své p?edstavy p?i modelování 40 podob ?eských vládc? konzultoval s p?edními odborníky. Trvalého uplatn?ní našly tyto portréty legendárních ?eských vládc? v exlibris, u nichž došlo k propojení tisíciletí ?eských d?jin s dneškem. Dušan T?eštík podotýká, že v dob?, kdy Vladimír Pechar s tímto projektem za?ínal, nemohl tušit, že ho bude dokon?ovat v dob?, kdy budeme znovu obnovovat ?eský stát a že jej musíme zakládat na této tisícileté tradici. Všechny tvá?e starých ?eských panovník? se potom objevují v exlibris a nesou jména významných osobností z politického a kulturního života.
Od r. 1952 se v?noval soukromému studiu egyptologie, které prohoubil ?ty?mi cestami do Egypta. Navšt?vuje rovn?ž egyptské sbírky v pa?ížském Louvru, Berlín? a dalších galeriích. Tematicky je ?lení na postavy božstev a významných osobností. Autor?v dlouhodobý zájem o jednu z kolébek sv?tové civilizace vysoce oce?uje mimo jiné také významný egyptolog Ladislav Bareš. Kresby a plastiky lidských a zví?ecích postav novov?ku se tak dnes ocitly v p?íkrém rozporu s u?ením Koránu.
Stejn? jako Vladimíra Pechara uchvátilo tajemství dávné civilizace v Egypt?, snaží se v cyklu postav z dramat Williama Shakespeare oživit i tvá? starého, šílenstvím a bou?í udolaného krále Leara. Je to dodnes Pecharova bytostní postava od mládí až dodnes.
S v?kem se pak m?nil také náhled na sílu autorova d?je. Neustále se vracel, dokud nevznikla dlouhá galerie „zrajících fascinujících tvá?í“ v r?zných technikách. V neposlední ?ad? to byl skauting, jemuž v?noval ?adu svých prací. Mimo jiné taktéž památník tábor? ve Slune?ní zátoce na Sázav?, nebo Muzeu skautingu ve Vídni. Nemohl se totiž nap?íklad neznat osobn? s Jaroslavem Foglarem.
Všechny jeho um?lecké zájmy se odrážejí sou?asn? i v drobné grafice, zejména v exlibris, kde p?evládá technika suché jehly, linorytu a zejména ofsetu. O svých exlibris ?íká, že netvo?í listy s klasickou tematikou, ale snaží se, aby jeho díla charakterizovala p?ístup k historii. Sou?asn? však hledá i humornou stránku života. Této ?innosti se v?nuje intenzivn? a pro nápaditost i všestrannost je vyhledávaným autorem exlibris mezi našimi i zahrani?ními sb?rateli. Po?et jeho exlibris p?esáhl po?tu t?í tisíc (!), a to navzdory zrakovým potížím v posledních letech. P?i takovém množství se nutn? za?alo nedostávat vhodných nám?t?, ale o to pest?ejší je potom seznam dedikant?. Soupis jeho exlibris je n?co jako spole?enský almanach. Krom? jmen sb?ratel? se tam objevují rovn?ž osobnosti z kulturních a politických kruh?, se kterými se osobn? znal. Málokdo by p?edpokládal jeho ú?ast p?i zrodu um?leckého dua Šimek-Grossmann, což lze ovšem doložit dobovým plakátem oné akce.
V?tšinu svých exlibris realizoval ofsetovým tiskem, tedy technikou ne p?íliš cen?nou sb?rateli. Naproti tomu tím umožnil širokou popularizaci ?eských d?jin, ?eské státnosti v portrétech ?eských panovník?. Možná ho lze považovat za skoro jediného, každopádn? ale jedine?ného tv?rce exlibris, který v takové mí?e p?isp?l k podpo?e v?domí ?eské národní sounáležitosti a snad i posile vlasteneckého sebev?domí.