Narodil se 8. 11. 1986 v Havířově. Kresbě a malbě se věnoval již od dětství, první výtvarné experimenty učinil na ZUŠ Bohuslava Martinů v Havířově, kde se setkal s ak. Mal. Martinem Pawerou, který na něj měl rozhodující vliv při jeho výtvarném formování. Po maturitě na havířovském gymnáziu Studentská se Melena rozhodl pro studium na Fakultě výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně v ateliéru malířství Petra Veselého. Po třech letech studia malířství v Brně se stěhuje do Ostravy, kde se věnuje studiu dějin umění na filosofické fakultě Ostravské univerzity.
Během této doby se setkává s medijní kresbou slezských spiritistů, která se pro něj stává důležitým inspiračním zdrojem jeho tvorby. Důležitým momentem je setkání s básníkem Janem Vrakem a Zdenkem Pallou se kterými zakládá výtvarnou skupinu Tres plus. Skupina Tres plus během svého trvání uskuteční několik výstav po České republice (Ostrava, Kutná hora).
Během studií se Melena začíná převážně věnovat grafické technice linorytu. První Melenovo exlibris vzniká kolem roku 2010 pro Huberta Pavelka. Doposud vytvořil přes 30 exlibris zejména v linorytu, ale také několik v grafické technice suché jehly. Melena se také věnuje ilustraci knih (básnická sbírka Jana Vraka „Řeč, která čeká na své ráno“ či paměti odbojáře z druhé světové války „Až na dně života jsem byl“). V současnosti Jan Melena žije a tvoří v Praze.
Historik umění Tomáš Koudela o Janu Melenovi napsal:
„Linoryt, jenž je Melenovi médiem nejbližším, se v jeho podání stává svébytnou readjustací historie výtvarné kultury dávné, ale i nedávné (mající výrazný „domácí“ charakter) – tj. výtvarného projevu formovaného mj. Vojtěchem Preissigem či Josefem Čapkem, ale i soudobými autory (Michal Cihlář, Vojtěch Kovařík, Ivo Křen, Pavel Piekar, Jan Vičar). Pro Melenovu tvorbu je příznačná patosu prostá pevná linka, nacházející si nejednou své domovské zázemí v miniaturách exlibris, kteréžto jako výtvarný žánr jsou pro nejednoho z konzumentů výtvarného umění téměř již „vyhynulým druhem.“


„Ve své výtvarné tvorbě se v současnosti zabývám mikrosvěty uvnitř přírody. Zajímají mne houby, hmyz, drobní lesní tvorové a v neposlední řadě můj britský kocour Franz Ferdinand. Sna- žím se na dění v přírodním světě dívat tak trochu jeho očima, fascinující jsou květy roztodivných rostlin na zahradě, motýli, kteří kolem nich létají a drobní tvorové ukrývající se pod jejich listy. Kocour na ně číhá, ale není schopen je ulovit, protože je příliš přešlechtěn a lovecké instinkty jsou již silně potlačeny. Zbývá však fascinace, která zůstává a sytí, ale nikdy nezasytí dětskou zvědavost vůči světu na zahradě a v blízkém lese, který se v mé fantazii proměňuje v místo, kde žijí pozoruhodní tvorové, které jsem sice nikdy neviděl, ale kteří se přesto objevují v mé mysli.“
(Jan Melena)