Beran Aljo (Alois)
*15.4.1907 - ✝︎22.10.1990


malíř, grafik a pedagog, se narodil 15. 4. 1907 v Podgórze u Krakova v rodině důstojníka, stavitele vojenských objektů. V roce 1924 maturoval na reálném gymnáziu v Olomouci. V letech 1925−1928 studoval na Vysokém učení technickém v Brně (obor architektura) u prof. J. Krále a arch. J. Krony a v následujících letech 1928−1934 na Uměleckoprůmyslové škole (profesoři J. Benda, V. V. Štech, J. Pečírka) a na Filozofické fakultě UK v Praze.
Po studiích vyučoval v letech 1935−1939 kreslení na moravských gymnáziích, např. v Zábřehu na Moravě. V době 2. světové války pracoval jako samostatný malíř a grafik.
Od r. 1932 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, Skupiny olomouckých výtvarníků, Sdružení výtvarných umělců Purkyně v Praze, Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců v Ostravě a dalších sdružení.
S prof. J. L. Fischerem zakládal v roce 1946 Univerzitu Palackého v Olomouci, kde pak působil na Katedře výtvarné teorie a výchovy řadu let ve funkci vedoucího katedry. Je autorem dodnes používaného loga univerzity a portrétu prvního rektora prof. J. L. Fischera. Zemřel 22. 10. 1990 v Olomouci.
Město Olomouc je spojené s celou dobou jeho výtvarné tvorby a pedagogické a organizační činnosti. Olomoucké motivy obrazů, kreseb a grafiky Aljo Berana tvoří v jeho díle základní, ne však výlučný prvek. Známé jsou rovněž jeho dvojice milenců a krajinářské práce z domova i z cest do zahraničí (zvláště blízká mu byly Bretaň a polské pobřeží Baltu).
Výjimečně hodnotné jsou grafické listy v technice suché jehly (portrét B. Němcové, cyklus olomouckých kašen s úvodním textem prof. F. Dvořáka, městské veduty Olomouce).
Unikátní monotypy Aljo Berana představují v jeho tvorbě významnou část pro poznání historie umělcova díla. Beranovy monotypy mi poskytly první radostné setkání s jeho dílem, a to na výstavě jeho monotypů v brněnském Domě umění na podzim roku 1948. Monotyp je považován za grafickou techniku. Obdiv k dílům z této výstavy mi zůstal i po mém přestěhování do Olomouce, kde jsem zažil mnoho dalších krásných výstav tohoto umělce a poznal v něm i osobně vynikajícího umělce a vzácného člověka. Podle mých záznamů byly jeho monotypy vystavovány v Olomouci v letech 1979 a 1995.
Užitá grafika představuje rovnocennou část díla umělce, zejména jeho knižní obálky a ilustrace, ale rovněž exlibris, o nichž psal svého času velmi zaujatě B. Beneš Buchlovan. Vedle malířské a grafické tvorby se Aljo Beran vždy intenzívně podílel na činnosti organizací tvůrčích umělců (uveďme alespoň jeho aktivní roli při založení a rozvoji Skupiny olomouckých výtvarníků) i přátel výtvarného umění. Působil velmi úspěšně jako výtvarný pedagog, nejprve jako středoškolský profesor a po obnovení olomoucké univerzity jako docent výtvarné výchovy na Univerzitě Palackého.
Seznam jeho autorských výstav a účastí na kolektivních výstavách zabral v knize dr. J. Lakosila Aljo Beran z roku 1967 čtyři strany a soupis literárních prací o něm tři strany; za další léta se tyto seznamy dále rozrostly.
Tak rozsáhlé a bohaté dílo vždy přitahovalo přátele výtvarného umění a svojí různorodostí vyvolávalo opakovaný zájem. Tento kultivovaný umělec měl rozsáhlé umělecké a pedagogické vzdělání, což bohatě využíval ve své umělecké a pedagogické činnosti. Své malířské a grafické dílo tvořil s využitím filozofických a teoretických poznatků, ale své práce teorií nezatěžoval, působí volně a přístupně. Do svých děl vnášel svoje radosti a nálady cílevědomě, se záměrem, aby neoddělil hodnoty výtvarné od hodnot lidských, respektive všelidských.
Výstavy obrazů, kreseb, náčrtů a grafiky Aljo Berana podávaly v podstatě komorně dimenzovaný průřez poetickou tvorbou ze všech umělcových základních motivických okruhů. Na vernisážích účastníci z řad výtvarníků a univerzitních kolegů A. Berana pravidelně upřímnými slovy hodnotili přínos jeho díla pro celý výtvarný a kulturní život regionu i naší vlasti. Univerzita Palackého, výtvarní kolegové a někdejší posluchači docenta A. Berana byli často na vernisážích zastoupeni pozoruhodnými projevy, např. prof. F. Dvořáka, Z. Přikryla, L. Ruska. Olomoucký Klub přátel výtvarného umění jmenoval Aljo Berana svým čestným předsedou; Univerzita Palackého a místní správní orgány mu předaly děkovné medaile. To vše ve výrazně přátelském ovzduší.
Aljo Beran ochotně přijímal pozvání na veřejná setkání sběratelů a bibliofilů. Osobně se zúčastnil všech olomouckých sjezdů sběratelů a přátel exlibris a pro sjezd v roce 1981 vytvořil sjezdový znak. Plně podporoval vydání souboru svých dvaceti exlibris, jenž byl věnován účastníkům tohoto sjezdu. Starší soubor exlibris z r. 1965 měl rovněž dvacet listů. Dovoluji si uvést jména alespoň několika vlastníků exlibris: J. R. Bečák, Věra Beranová (manželka umělce, vynikající klavíristka), J. L. Fischer (filozof, první rektor obnovené Univerzity Palackého). SSPE vydal v r. 1949 pod číslem 121 seznam exlibris, novoročenek a užité grafiky A. Berana, v němž je uvedeno 57 exlibris. Autorem soupisu je J. R. Bečák a nejstarší exlibris je z roku 1928; převažuje technika zinkografie a litografie. Spolehlivý pramen uvádí, že celkový počet Beranem vytvořených exlibris přesahuje 100 položek.
Dílo Aljo Berana je již uzavřené. Stále se těšíme z dokončených a veřejnosti známých výtvarných prací z milovaného města Olomouce i z cest a vzpomínek. Výstava souboru jeho obrazů ve Vlastivědném muzeu v Olomouci v letech 2017−2018 nazvaná Olomouc v díle Aljo Berana − Z mého života připravená za významného podílu jeho dcery doc. PhDr. Věry Beranové, CSc., potvrdila, že umělecké dílo A. Berana si zachovalo svoji hodnotu a že je lidem tak blízké, jako v době svého vzniku.


Ladislav Lamač
Posoudil Jan Melena

Výběr z literatury:
  • Jan Rudolf Bečák. 121. seznam − Aljo Beran, Praha, SSPE, 1949
  • Jaromír Lakosil. Aljo Beran. Olomouc, Oblastní galerie výtvarného umění, 1967
  • Věra Beranová. Aljo Beran. Obrazy – grafika. Výběr z let 1932−1982.
  • Katalog výstavy. Olomouc, Oblastní galerie výtvarného umění, 1982
  • Ladislav Lamač, Nad dílem Aljo Berana. In. Exlibris Olomouc 1987 − Almanach k setkání sběratelů a přátel exlibris, s. 6−7. Olomouc, 1987.
  • Věra Beranová. Aljo Beran. Příběh jednoho naplno prožitého lidského a uměleckého života. Ostrava, Chagall, 2000
  • Aljo Beran. Olomoucké kašny. Šest reprodukcí grafických listů s úvodem Františka Dvořáka. Olomouc, Ediční rada MěstNV v Olomouci, 1981
  • Aljo Beran. Monotypy. Katalog výstavy. Olomouc, Oblastní galerie výtvarného umění, 1979. Text: Pavel Zatloukal, Ladislav Rusek


  • L1, 76:48, 1944