se narodila ve Frýdku-Místku. Vystudovala obor výtvarná tvorba na Univerzit? Palackého v Olomouci, p?i?emž jako místo své studijní stáže si zvolila ma?arskou Pécz. Ma?arsko nebylo jediným místem stáže Kate?iny Barabášové, v roce 2011 pobývala v Berlín? a mezi léty 2013–2015 cestovala a ?erpala inspiraci v USA a Indii. Nyní žije a tvo?í v obci Vacov na Šumav?, nicmén? ?asto vystavuje po celé ?eské republice a také i v zahrani?í.
Barabášová je bytostnou malí?kou s velkým kreslí?ským nadáním, v?nuje se také v menší mí?e videoartu a grafice. Kurátor Tomáš Pospiszyl popisuje malbu Kate?iny Barabášové takto: „Malby Kate?iny Barabášové jsou zrcadlem jejího vlastního vnit?ního sv?ta, který je pro vn?jšího pozorovatelé napln?n p?íb?hy, které se na první pohled m?žou jevit jako hororové, ale p?i bližším prozkoumání se objeví humor a vtipn? poetická nadsázka. Narativní linka spojená s t?žko dešifrovatelnou osobní mytologii p?ipomíná svoji imaginaci fantazijní férie Hieronyma Bosche nebo Pietra Brueghela mladšího zvaného pekelný. Kate?ina Barabášová programov? exploatuje sv?t pokleslé bé?kové kultury a z t?chto fragment? pokleslosti vytvá?í p?sobivý monument vysmívající se frenetické a otupující rychlosti sou?asného sv?ta.“
Kurátorka Terezie Zemánková k ikonografii Barabášové poznamenává: „Její ikonografie je z?eteln? poznamenána obdobnou životní zkušeností a kulturními kódy, jaké se odrážejí v tvorb? staršího Josefa Bolfa nebo jejího genera?ního souputníka Jana Vytisky. Barabášová pro n? ale nachází osobitou originální formu i obsahy, ve kterých se mísí ostrá spole?enská kritika s její privátní mytologií.“
Barabášová zatím vytvo?ila nemnohá exlibris v technice ?ernobílého linorytu, což kontrastuje s její divoce expresivní a barevnou malbou. Linoryt Barabášové je surový, místy neotesaný, má ovšem sílu a výraz dravé horské byst?iny. Témata exlibris Barabášové vycházejí z její vlastní vnit?ní ikonografie, na jejích listech exlibris m?žeme z?ít infernální bytosti vzbuzující archetypální strach, chlupaté stíny s dlouhými zuby a škodolibými úsm?vy bažících po orgiích plné zvrácené sexuality. Je pozoruhodné, s jakou p?irozeností dokázala Barabášová své pekelné vize transformovat do fenoménu exlibris. Pokud se bude Barabášová exlibris v?novat i nadále, m?žeme se s velkou jistotou do?kat další tv?rkyn? exlibris se silnou vazbou na mistrovsky „?ábelského“ Váchala a svéráznou reflexí jeho výtvarné tradice obohacenou o autentické inspira?ní zdroje.