Narodila se 12. listopadu 1962 v Kladně. U dědečka J. Popka sledovala od malička, jak se rodí realistická olejomalba. Zkoušela kreslit a tolik jí to zaujalo, že jí zapsali do lidové školy umění už v pěti letech. Za 10 let si vyzkoušela různé postupy, ale ke grafickým technikám se dostala až na Střední škole výtvarné Hollar v Praze. Tam vznikaly první litografie, hlubotisky i linoryty, ale také serigrafie u profesora J. Hořánka. Po studiu se zkoušela dostat na Akademii, ale zkoušky nedopadly podle očekávání. Jejího nadání si nicméně všiml profesor J. Čepelák a přijal jí do své grafické dílny. Zde vytvořila během roku několik grafických listů technikou suché jehly. Další rok se dostala na VŠUP Praha k profesorovi J. Mikulovi a jeho asistentu Majorovi do atelieru ilustrace a užité grafiky. Díky svému talentu a píli absolvovala školu v roce 1990 knihou Podoby, kde doprovodila osmi linoryty básně J. Hromady. Zakončila školu s titulem Akademická malířka. Od té doby se věnuje svému umění jako samostatná výtvarnice.
První práce Renáty Kaiserové byly kresby a grafické listy. V obou těchto činnostech se opírá o nesporný kresebný talent, jenž se projevuje především v kresbách portrétů tužkou a suchým pastelem. Jejich mimořádná úroveň je nesporná. Tématy grafických listů jsou pak převážně opět portréty, ale rovněž květiny a zátiší.
Je významnou tvůrkyní ex libris, kterých vytvořila téměř 300. Za pozornost stojí několik portrétních cyklů – linorytů na téma 12x Řecko ,12x Orient, 12x Egypt. Z poslední doby možno zmínit 13 linorytů ex libris s námětem Erbenovy Kytice. Sběratelský úspěch zaznamenaly hlubotiskové cykly 15x Baroko a 15x Renesance, ale i neuzavřené série Akty, Objevitelé, Významné osobnosti světové kultury atd. Z ranného období její tvorby nelze pominout cyklus ročních dob, který se liší od ex libris už svým formátem. Rozhodující technikou, používanou v hlubotisku je u ní lept s doprovodnou suchou jehlou a mezzotintou.
Postupně se začala zabývat koženými kolážemi i malbou olejem, případně volí akvarel s akrylem. Nadále kreslí pastelem na semišový papír. V obrazech se věnuje námětově téměř stejným okruhům jako u grafiky. Vychází však ze svého vlastního, často abstraktního vidění světa, kdy vnímá své okolí ve výrazné barevnosti. Často obrazy přecházejí volně i do rámů. V kresbě stále častěji používá akvarelové pastelky a hlavní motiv doplňuje rozparcelovanými bordurami. Současně vyrábí kožené doplňky, kabelky a šperky ve kterých kombinuje kůži s polodrahokamy a svými miniaturními kresbami. V posledních letech se mnohem více než dříve věnuje sochařství. Své sochy tvoří z pískovce a Džbánské opuky, ale také už vznikly dvě bronzové sošky malých rozměrů. Komorní plastiky jsou pečlivě prokutané a většinou při otáčení vyprávějí svůj příběh. Rozměrově sahají od miniatur na krk až po větší sochy. Sama ráda dodává, že do velikosti, kterou sama unese.
Jak už to bývá u lidí umělecky zaměřených, ani její talent nekončí u výtvarného umění. Zahrnuje i jiné obory, ale přednostně zpěv. Je dlouholetou členkou Smíšeného pěveckého sboru Buštěhrad i členkou známého kladenského sboru Smetana–Slovanka. Přehlédnout nelze ani pedagogickou činnost. V roce 1992 založila školičku Vějířek, kde učí děti i dospělé základům výtvarných postupů a technik. Z jejich žáků se prosadila řada zjevných talentů, kteří pokračovali ve studiu na středních i vysokých výtvarných školách.
Práce Renaty Kaiserové jsou zastoupeny v mnoha soukromých sbírkách po celém světě a její socha Lidická madona je součástí sbírky Památníku v Lidicích. Do této doby měla přes padesát samostatných výstav, ale samozřejmě se zúčastňuje pravidelně též výstav kolektivních, například i rytmicky se opakujících Trienále ex libris v Chrudimi. Její práce byly k vidění i na 34 ročnících Kladenských dvorků.