Lada Josef
*17.12.1887 - ✝︎14.12.1957


se narodil 17. prosince 1887 v Hrusicicích u Benešova v chudé ševcovské rodině, která měla čtyři děti – Františka (1870), Antonii (1877) a Marii (1881), takže byl nejmladší. Tatínkovi bylo 40, mamince 44. Již ve škole projevoval kreslířské nadání a začal tím být známý. Školu ukončil 30. dubna 1901. Rád by se školil v malování, ale potřebné peníze rodina neměla, a tak se měl vyučit alespoň – malířem pokojů a dekorací. I když až v prosinci mu bylo čtrnáct, otec jej hned odvezl do Prahy! Z mnoha důvodů se záměr nedařil. Lada se na chvíli vrátil zpátky domů, ale již v Praze a potom v Hrusicích si vypisoval z novin pražské nabídky na vyučení se knihařem. Knihy přece miloval také. Podařilo se mu tak dostat zpět a tentokrát úspěšně a v roce 1905 získal výuční list knihaře-zlatiče. Ke konci si ale již začal plnit touhu dostat se na vysokou školu umělecko-průmyslovou. Po večerních kurzech nakonec úspěšně. Ale byl rychle zklamán. Suchopárná výuka jej zcela odradila od navštěvování lekcí. Jeho vnitřní hlas chtěl něco jiného, a tak ani ne po roce školu opustil! Se všemi riziky života na volné noze! Asi jej povzbudilo i to, že začal mít první úspěchy se svými kresbami. První mu vzali v „Máji“, ale skutečně slibných bylo 10 zlatých za čtyři kresby ve „Švandovi dudákovi“. Pokračoval v něm, ale v letech 1911–16 kreslil hlavně pro „Humoristické listy“. Zaznamenal i úspěchy v zahraničí, když mu začali otiskovat obrázky ve vídeňském „Musquette“, který patřil mezi tehdy přední humoristické časopisy. Stále to neznamenalo, že nebude mít období, kdy bude trpět nouzí a hladem. Patřilo to ke zvolenému způsobu života. Skutečně zajištěné živobytí získal až v roce 1912, kdy se stal redaktorem „Českého slova“. (Před tím chvíli redaktoroval v „Karikaturách“.) Ladovy karikatury byly kreslené perem. S viditelným talentem a dokonale, tak jak byly tehdejší humoristické časopisy ilustrovány.. Nebyl to ale Lada, jak jej známe nyní. Začal časem malovat také štětcem a někdy v letech 1911-12 je cítit proměna do jeho známému výrazu s pevnými, sytými liniemi. Jeho dílo je rozsáhlé a lze je připomenout jen výběrově. První kniha byla „Moje abeceda“ pro nejmenší děti (1910), následována dalšími jako byl „Veselý přírodopis“, „Svět zvířat“, „Ladovy veselé učebnice“ a další, později pro děti vymyslel kocoura Mikeše (1935–36). Proslavené ilustrace „Osudů dobrého vojáka Švejka“ pochází z let 1923–25, kdy vycházely na pokračování v příloze Českého slova. Ilustroval řadu knih, např. „Knihu pohádek“ Kubínových (1924), „Národní pohádky“ Boženy Němcové (1926), Havlíčkovy „Tyrolské elegie“, „Křest sv.Vladimíra“ či „Krále Lávru“ (1946-47) a jako soubor mu vycházejí „Veselé kresby“ (1950). Roku 1936 se v Národním divadle hrála „Prodaná nevěsta“ v jeho inscenaci a v jím navržených kostýmech. Rozhýbané kresby se objevily v „Říkadlech“ a v kocouru Mikešovi. Ladovo dílo je nekonečná řada. Uvedené je jen výběr. V mládí se Lada vícekrát stěhoval. Často zmiňované je jeho soužití s Jaroslavem Haškem. Dne 18. června 1923 se oženil s Hanou Budějickou, narodily se jim dcery Alena (1925) a Eva (1928) a definitivně se přestěhovaly do činžovního domu v Podskalí. (Dnes Ladovy ulice.) Za protektorátu v roce 1940 bylo zakázáno jeho dílo zveřejňovat! Při bombardování Prahy14.února 1945 zahynula na Karlově náměstí jeho dcera Eva. V roce 1947 byl jmenován „národním umělcem“.
Maminka Ladova trpěla neurastenií. V českém názvosloví je to nervová slabost. Pod toto označení se dává mnohé. Neurastenii po ní zdědil i Lada. Je něco z toho vytušitelné v jeho tvorbě a pevných liniích jeho kreseb? V té chudé Ladovic chaloupce byla jediná místnost, ve které se žilo, bydlelo, vařilo, spalo a vykonávalo obuvnické řemeslo. Když bylo malému Ladovi půl roku, upadl na ševcovský knejp tak nešťastně, že si poranil pravé oko a přestal na ně vidět. Vše co Lada vytvořil bylo tedy pořízeno jen levým okem!
Nejlépe asi vystihla podstatu Ladovy tvorby jeho dcera Alena: „Tatínek věřil v dobré lidi, poctivá srdce a věrnou láskou. Tato víra byla v jeho životě tím nejčistším uměleckým zdrojem“. Josef Lada zemřel 14. prosince 1957.


Josef Chalupský
Lektorovali Pavel Vlček a Jaroslav Šulc

Výběr z literatury:
  • Formánek, V.: Josef Lada, Praha, Odeon 1980
  • Hruška, H.: Národní umělec Josef Lada, dokumentární film, 1952
  • Lada, J.: Kronika mého života, Praha, Českomoravský kompas 1942 (a dalších osm vydání)
  • Ladová, A.: Můj táta Josef Lada, Praha, Knižní klub 2016
  • Novotný, J.A.: Knižní značky národního umělce Josefa Lady, Praha, Nakl. ČVU a ČFVU, 1955
  • Olič,J.: Josef Lada, Brno, Petrov 2003
  • Olič J., Pavluch L., Bregantová P.: Lada, Praha, Slovart 2008
  • Pečírka, Jaromír: Národní umělec Josef Lada, Praha SNKLH 1955
  • Vencl. S.: Domov-životní jistota. Exlibris Josefa Lady, Praha, Zprávy SSPE, 3/1987, 1-4, 1987


  • P1, 70x117, 1949

    P1, 70x117, 1949