Chrenko Víťazoslav
*2.2.1952


Směle ho můžeme pasovat na nositele idejí a činů slovensko – české vzájemnosti. Kdo ho poznal osobně, musí potvrdit nejen to, ale i fakt, že jde o člověka vitálního a mimořádně dělného. Pro všechny ostatní budiž svědectvím obojího přinejmenším jeho výrazné angažmá i organizátorský podíl na každoroční přehlídce drobné grafiky nazvané příznačně Žeň / Žatva. Tedy v souběhu dvou jazykových mutací. Chrenko zde garantuje tu druhou neboli slovenskou.
Narodil se na Slovensku 2. 2. 1952 v Trnavě, vyrůstal v Hlohovci, studoval střední školu s maturitou tamtéž i poznal cenu manuální práce přímo v továrním provozu jako pomocný dělník v místních Drátovnách. Vysokoškolská studia zahájil i ukončil na pedagogické fakultě Univerzity Konstantína filozofa v Nitře. Během nich si v rámci oborové aprobace osvojoval pod mistrným vedením profesora Ľudovíta Jelenáka, jak obecné základy výtvarné výchovy, tak i didaktiku a metodiku její výuky. Žel – tuto část své profesionální přípravy ovšem příliš nevyužil, odmyslíme-li si vliv na osobnostní rozvoj vlastní. Po krátké školní učitelské praxi nastoupil do Nápravného zařízení v Leopoldově jako pedagogický pracovník. Po speciální přípravě se věnoval roli skupinového terapeuta a posléze zastával i vysoké pozice velitelské. Inklinace ke grafice a komorní zvláště ho však neopouštěla ani v tomto specifickém prostředí. Jak by také mohla, když prvé informace i praktické zkušenosti získával již v mládí, potažmo dětství. Dělo se tak v ateliéru otce – významného slovenského umělce Viktora Chrenka (1921 – 2010). Po jeho smrti, během likvidace pozůstalostí, vyvstala před ním otázka, co s jeho dílnou a zděděnými nástroji. Rozhodl se pro pokračování rodinné tradice. Jisté zkušenosti měl, když otci pomáhal při tisku grafických listů a některé dovednosti, alespoň ty bazální, získal v průběhu studií. Krom toho navštěvoval ateliéry renomovaných výtvarníků a soukromou pílí ovládl postupně i jako autodidakt podstatu a jádro toho, čemu se říká řemeslo.
Právě to je, jak dobře víme, netoliko typické, leč absolutně nezbytné, zrovna pro grafická umění. Poněvadž umělecká složka se tu neoddělitelně snoubí s technickou, která se tak v reálu někdy, ne-li přečasto, stává pro vyznění finality rozhodující. Dnes možno už i s jistotou přesvědčení kvitovat, že své předpoklady rozvinul až do podoby charakteristického rukopisu.
Pracuje převážně technikou linorytu (X 3) a dosti tvrdošíjně usiluje tím o rehabilitaci případně i renesanci oněch klasických postupů. V souladu s názory těch zasvěcenců, kteří černobílé provedení považují za fundamentální. Přesto si občas podle potřeby vypomáhá kolorováním akvarelovými barvami, čímž některé jeho výtvory získávají neotřelé až poutavé tóny a odstíny. Doposud autorsky vytvořil okolo 130 vlastnických knižních značek. Pravidelně se pak s nimi účastní mezinárodních exlibrisových soutěží. Jednou z nich byla ve Vologdě, kde patřila mezi oceněné a zveřejněna ve vskutku reprezentativně vyvedeném katalogu. Je tomu nepochybně především proto, že své práce vytváří za všech okolností s až neuvěřitelnou trpělivostí a důkladností. Používá přitom chirurgické skalpely, ale také instrumentář určený pro dřevoryty nebo ocelorytinu. Dosahuje tím filigrantsky přesných linií a tenkých čar, pro linoryt atypických, přinejmenším neobvyklých. Jeho linoryty jsou potom technicky dokonalejší a přitažlivé propracovanou strukturou. Pro milovníky grafických odvětví se potom stávají doslova pastvou pro oči. Náměty volí podle přání zákazníků, tedy budoucích majitelů drobných artefaktů. Ty vznikají zásadně v komunikaci a plné shodě s nimi.
Víťazoslav Chrenko je aktivním členem SSPE a patří mezi pravidelné přispěvatele do Knižní značky. Agilně si počíná i ve Sdružení výtvarných umělců moravsko – slovenského pomezí se sídlem v Uherském Brodě. Po svém otci převzal post předsedy odborné poroty mezinárodní dětské soutěže ve tvorbě knižní značky EXLIBRIS HLOHOVEC. Pod jeho vedením se jí každoročně účastní přes 2.000 mladých talentů z 15 – 20 zemí celého světa. Pro vybrané laureáty připravuje bilingvistní tvořivé dílny, kde děti vyrábějí pod jeho kuratelou exlibris právě technikou linorytu, pro níž je skvěle vybaven. Stal se vůbec uznávaným propagátorem exlibris na Slovensku. Často o tom publikuje popularizačně i odborně a rád odevzdává své zkušenosti mladým zájemcům, prvořadě na školách. V místě bydliště platí za nositele kultury, a to jak prostřednictvím výstav, tak i dalšími formami poukazů na krásu grafických děl.


Felix Černoch
recenzoval Alois Sassmann

Výběr z literatury:
  • Knižní značka 2013, str. 53, 96
  • Knižní značka 2014, str. 55, 98, 136
  • Knižní značka 2015, str. 60, 97
  • Knižní značka 2016, str. 61-62
  • Žeň českého a slovenského exlibris 2011 - 2016
  • Almanach Sdružení výtvarných umělcú moravskoslovenského pomezí 2011 - 2016
  • Čtvrtstoletí - bulletin SVUMSP, Uherský Brod 2015 - Život v Hlohovci - 1/2017, str. 3


  • X2, 100x94, 2016