Kubíček Jiří
*13.12.1930


akademický malíř a grafik, žijící celý svůj život na okraji hlavního města Prahy. Zpočátku ve Kbelích, kde se 13. prosince 1930 narodil, později v Hloubětíně, dnes v nouzové kolonii Za horou na břehu říčky Rokytky. Protože zmeškal přijímací zkoušku na grafickou školu po níž toužil, vyučil se dřevomodelářem v ČKD, kde také pracovali oba jeho rodiče. Nicméně byl po vyučení přijat na Vysokou školu umělecko průmyslovou a konkrétně do ateliéru profesora. Františka Muziky. V jím příjemně vytvářené atmosféře, charakterizované mimo jiné tvůrčí svobodou, zde studoval v letech 1951 až 1956. Vždycky rád kreslil a zejména podle skutečnosti. Jednou však dostal za úkol malovat zátiší, což předtím nikdy nedělal. Zadání mu bylo cizí a pan profesor mu neporadil. Úkol tehdy nesplnil a setrval u kresby. Teprve později se k malbě propracoval a vlastním přičiněním ji tak zvládl. Samostatné tvůrčí projevy se datují ještě z doby studií. Prvním veřejným vystoupením lze nazvat ateliérovou výstavu z níž se dochovaly fotodokumenty jeho expozice. Na ní jsou patrny důkazy jeho kreslířské dovednosti. Byly to kresby běžných postav i aktů, ale též obrazy městské či přírodní krajiny. Některé náměty z pražské periferie provedl v lavírované tempeře, později pak monotypem. Zakázkovou premiérou se mu stala objednávka hudebního vydavatelství Supraphon, která ho navíc přivedla k nepředmětovému vyjádření. Grafické řešení obalů gramofonových desek totiž vyžadovalo podřídit se čtvercovému formátu. Ten u něj doznívá u některých prací dodnes. Další mezník jeho tvorby v užité grafice znamenala propagace atrakcí na Matějských poutích v pražské Stromovce respektive PKO. Zmíněné angažmá mu vyhovovalo zejména hravým prostředím a pohádkovým ovzduším. Svět mašinek, zvířátek, rybiček a ozdob je mu dodnes blízkým. Zajímaly ho však i motivy lidového umění, které posléze uplatňoval i ve volné grafice, zejména barevné litografii. Třebaže na UMPRUM i v následné propagační tvorbě vystačil s kresbou a jenom občas také pojednával zpracovávané náměty barevně, nastal v 70. letech XX. století u něj smělý obrat. Sám to nazývá políbení múzou. Začal totiž malovat podle vlastních představ. Jeho intuice byla vzdálena od reality. Našel osobitý výtvarný projev, značně se lišící od předchozího. Byly to najednou obrazy s vymezenými barevnými plochami. Uplatnil tu ovšem i svoje předchozí zkušenosti. Jednalo se o symboly a pohádkové předměty ve spojení s portrétem nebo naopak vysněnou postavou. Někdy realitu opustil zcela a vytvářel kompozice směřující k pojetí abstraktnímu. Maloval emailovými barvami nanášenými štětcem nebo stříkáním na plátno, kdežto u sololitu používal barvy olejové. V obrazové tvorbě se občas objevily i malé formáty. Pro současnost je příznačným rozměr 70:70 cm, vycházející z dřívějšího řešení obalů gramofonových desek. Obrazy větších formátů jsou pak jen o něco rozměrnější, povětšinou 70:100 cm. Zatím co v letních měsících maluje na vzdušné verandě, zbylou část roku – tu chladnější – se zdržuje v bytových prostorách kreslířského, grafického a tiskařského ateliéru. V grafice preferuje tisk z výšky a hloubky. Tiskne sám na vlastních satinýrkách rozdílného tlaku. Tisky z plochy, černobílé a barevné litografie vznikají v tiskárně. Jedná se tu o volnou a užitkovou grafiku, zejména exlibris, případně novoročenky. Popudem k tomu bylo seznámení se SSPE, jehož je již dlouholetým členem. Upoutal ho svou bohatou činností a bylo mu sympatickým, že se tu stále něco dělo. Na rozdíl od jiných spolků či uměleckých sdružení, kde tomu tak zdaleka nebylo. Radostné tvorbě na poli knižní značky přispívá podle něj zájem členstva i dalších sběratelů, třeba neregistrovaných, anebo jen prostých přátel tohoto druhu výtvarných umění. Za velmi považoval i považuje osobní setkávání a korespondenci. Z oněch kontaktů se vyvíjí taktéž výměna grafických lístků a tak se z Jiřího Kubíčka tvůrce komorní grafiky stává postupně i její sběratel. Docela čilým a úspěšným, jak prozrazuje i jeho vlastní rozsáhlá sbírka exlibris. Soupis jeho výtvorů dosud není úplný, ale blíží se ke stovce. Co na tom, že se tu opakují nejenom jména zadavatelů či patronů drobných grafických děl a místy rovněž námětové kompozice, nezřídka pojaté abstraktně. Jeho dílo je každopádně živým důkazem nadšeného umělce, malíře i grafika. Zůstává plné nápadů a stále svěžím. Svědectvím budiž i výstavy, jichž bylo na tři desítky a z toho polovinu tvořily autorské.



Jiří Soukup
Lektorovali Zdeněk Řehák a Jan Havlík

Výběr z literatury:
  • Soukup Jiří: V ateliéru Jiřího Kubíčka. Knižní značka číslo 1 / 2007, strana 15
  • Vinkler Vlastimil: Jiří Kubíček. Knižní značka číslo 4 / 2007 – příloha
  • Soupis exlibris Jiřího Kubíčka


  • C4 103:72, 2004

    X3 120:85, 2004