rodák z Tasova na Třebíčsku (30. dubna 1935). Výborně se učil a od mládí se projevoval jako výtvarný talent.. Proto jeho vzdělávání pokračovalo na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně, kde se mu věnoval Karel Langer. Následovalo oborové studium na Univerzitě Palackého v Olomouci – katedře výtvarné výchovy (F. Bělohlávek, A. Beran, V. Navrátil). Po absolutoriu 1958 dostal umístěnku do Moravského Krumlova, ale nechal se přeložit za manželkou – rovněž vystudovanou výtvarníci – do Opavy. Tam pak působil až do své smrti v ostravské fakultní nemocnici v Ostravě 9. dubna 2007. Pět let učil na základních školách a poté založil výtvarný odbor Lidové školy umění v Opavě. Ten se později osamostatnil jako Základní umělecká škola, kterou vedl po odchod na důchod. S ním zde učila i jeho manželka Ludmila. Zabývala se převážně volnou grafikou a exlibrisy, ale prosazovala i jako básnířka. Spolu vychovali 3 děti. Upnuli se k pedagogické práci a hlavní poslání spatřovali v rozvoji estetického cítění děti a jejich výtvarného projevu. Jejich angažovanost přerostla regionální rozměr, třeba členstvím v celorepublikových i zahraničních porotách dětských výtvarných soutěží. Jejích svěřenci v nich získali řadu cen, a to i na evropské či mimoevropské úrovni. Nemálo z nich pak pokračovalo ve studiu na školách uměleckého směru. Přispěly tomu zajisté i plodné zahraniční styky s obdobnými zahraničními školami, které Miloš Kačírek navazoval i udržoval. Pracoval však především doma: krom angažovanosti v odborných komisích založil např. výtvarnou skupinu X, organizoval v místě a okolí desítky výstav, spoluorganizoval festival Bezručova Opava. Byl členem redakční rady Vlastivědných listů, kterým dobu 30 let udával výraznou grafickou i typografickou podobu.
Souběžně ovšem stále maloval, kreslil, ryl, ilustroval, graficky upravoval, vyráběl kalendáře a loutky, bavil se karikaturami, vytvářel koláže. Největší objem artefaktů v jeho bohatém díle představují exlibrisy, exlagenaria, novoročenky, blahopřání a diplomy. Tvořil je většinou pro své přátele, spolupracovníky, žáky anebo lokální instituce. Obrázky nejenom navrhoval, vyryl, sám tiskl, adjustoval, ale s radostí rozesílal či rozdával kolegům na pravidelných schůzkách spřízněnců.
Převaha umělecké tvorby spočívala v drobné grafice. Jeho exlibris jsou bohužel mezi sběrateli méně známé, ač se zúčastňoval jejich přehlídek, jako v Hradci Králové. Vytvořil jich okolo 120. Vlastní je povětšinou nesběratelé a možná si jich cení o to více, že je k nim poutá hlubší citový vztah. Soustřeďoval se na techniku linorytu a papírorytu, ale věnoval i pérovkám, které tiskl kopírkou. Dlužno mu přiznat primát vynálezu papírorytu, který objevil v roce 1970 a po celý život zdokonaloval, rozšiřoval, koloroval i ověřoval na velkých formátech či knižních ilustracích. Tato technika sice omezuje možný počet výtisků, avšak působí velmi měkce a bez tvrdých kontrastů. Námětově se držel profesí a koníčků osob, jimž své lístky adresoval.
Obdobně je to také u novoročenek. Například pro přítele Emanuela jich mezi léty 1980 – 2005 vytvořil 26 na téma archeologie (15) a sběratelství (11). Všechny provedeny v linorytu velikosti A5 a obsahují aktuálně karikovaný portrét objednatele. Podobný soubor zachycuje proměny vlastní Kačírkovy rodiny od roku 1957 až po osudný rok 2007. Úsměvné karikatury byly vůbec jeho silnou stránkou. Projevil se takto optimisticky i v řadě souborů, které s oblibou vydával pro své kolegy či přátele, zejména sdružené spolu s nim v regionální Výtvarné skupině X. Při významných výročích jim předával humorné koláže, jichž vytvořil plnou desítku a každou zpravidla o deseti listech formátu A4.
Asi úplnou raritu pak představují jeho exlagenaria, sběratelské veřejnosti zcela neznámé. Název sám vymyslel a z počáteční hříčky jich nakonec vytvořil více než 200! Jsou to viněty s portrétem přítele či přítelkyně a vtipným popisem nabízeného nápoje viz Beskydská bylinná směs Weiserovička. Tiskl je z lina v nákladu 5-15 kusů, zprvu zlatou barvou na lesklý vánoční papír, později jako počítačovou grafiku na papír matný. Nejvýznamnější dílka však zřejmě vytvořil ve volné grafice. Jsou jimi třeba portréty opavského kunsthistorika PhDr. Jaroslava Svobody, malíře Viléma Čecha či spisovatele Jakuba Demla, s nimž se znal ze svého rodiště. Všechny jsou vyvedeny v papírorytu. Často však používal i přírodní motivy, jimž propadl již v ranně vesnické mladosti.