malíř, grafik a ilustrátor. Narozen v Rychnově nad Kněžnou (28.5.1938), avšak dětství prožil nejprve u své babičky v Lupenicích u Vamberka a později v Pokraticích. Bylo limitováno tím, že ve dvou letech onemocněl dětskou obrnou, která výrazně ovlivnila jeho další osud. Ač připoután k vozíku, nevzdává se, začíná s tímto postavením outsidera zarputile bojovat. Kupodivu se naučí znovu po intenzivním cvičení chodit a co je důležité, začíná kreslit. Kreslení se stává smyslem jeho života. Přestože byl pro své zdravotní postižení nasměrován, aby se vyučil hodinářem, odchází po skončení školní docházky do Prahy na Vyšší školu uměleckého průmyslu oddělení aranžování a výstavnictví. Po jejím absolvování nastoupil do Karlových Varů jako reklamní výtvarník a později tu pracuje i jako bytový architekt. Velká touha po dalším vzdělávání jej nakonec vede k rozhodnutí přihlásit se na Vysokou školu umělecko-průmyslovou do Prahy. V roce 1965 byl přijat do atelieru ilustrace profesora Karla Svolinského, ale poslední ročník dokončuje u Zdeňka Sklenáře roku 1971. Obdiv a úctu ke svému profesoru Karlu Svolinskému vyjadřuje pak v roce 1981 souborem osmi grafických listů pod názvem Pocty.
Po ukončení studia spolupracuje s několika časopisy pro děti jako ilustrátor. Přichází nabídka cesty do Indie, kterou využívá, a stává se profesorem na univerzitě v Benaresu. V indické metropoli Dillí uskutečňuje roku 1972 také svou první samostatnou výstavu. Jeho nadějný pobyt, který bezpochyby významně ovlivnil Šafářovu tvorbu, ukončuje infekční onemocnění žloutenkou, takže je nucen vrátit se domů. Zde se realizuje jeho první tuzemská samostatná výstava roku 1974 v pražském Topičově salonu, kde byly prezentovány motivy z nedávného pobytu v Indii. Po dvou letech odjíždí spolu s manželkou na několikaměsíční tvůrčí pobyt do Mongolska. Po návratu však tvoří už jen v Praze a na chalupě v Mračově.
Šafářova malba tematicky souznívá s jeho tvorbou grafickou. Objevuje se v ní více motivů ze zahrad, ale nevyhýbá se ani zátiším. Vedle toho samozřejmě také klauni: zádumčiví, mnohdy unavení, ale vždy povzbuzující. Ovšem i jeho milovaná Praha.
V grafice pracoval převážně technikou leptu, suché jehly, linorytu a dřevorytu. Vytvořil více než 600 grafických listů, 337 exlibris a novoročenky překročily počet 200. Je autorem 21 souborů, kde nutno uvést alespoň Klauny (1977), Prahu a Zátiší (1978), Fausta (1979), Mojžíšovou nenaplněnou touhu (1989), Život krásné dámy (1993) a Doteky (2006). Vytvořil krásné grafické doprovody k bibliofilským tiskům básní E.M. Rilkeho, Františka Hrubína, Jaroslava Seiferta a dalších. Mimo již zmiňované ilustrace v časopisech kresebně doprovodil 14 knih.
Karel Šafář se vždy snažil, aby jeho klauni, dívky a vidění Prahy, jeho celoživotní náměty, nabídly lidem mimo jiné i trochu radosti. To se mu bezpochyby podařilo, navzdory nemocem, jimiž se mu život nepříjemně zkomplikoval. Zemřel 10. února 2016 v Praze.