grafik, ilustrátor, malí? – skv?lý portrétista, rodem Severo?ech (19. 7. 1961 v Ústí nad Labem), žijící st?ídav? ve Št?tí na Litom??icku a v Praze. Výtvarné um?ní ho p?itahovalo již od d?tství. Nebylo tudíž dílem náho­ dy, že se vyu?il rytcem. Pak v?bec není divu, když na to navázal studiem St?ední odborné školy výtvarné Václava Hollara v letech 1981 – 1986. Již b?hem studií soust?edil sv?j hlavní zájem na grafiku.
První samostatné práce ovšem v?noval knižní ilustraci: Mauglí Josepha Rudyarda Kiplinga ve Fortuna librí a Stroj ?asu Herberta George Wellse v nakladatelství Lika – ob? 1992, kdežto rok na to pak od téhož autora Ostrov dok­ tora Moureaua. Krátce poté (1994) nastává u n?j vprav­ d? historický tv?r?í zlom, podmín?ný neuspokojeností spoluprací s vydavateli.
Za?ídil si grafickou dílnu pro tisk z hloubky a po?al se v?novat volné tvorb?. Š?astná volba v opo?e o dávn?ji ukotvené záliby. Uchoval si p?itom zaujetí pro historii, jen zorné pole p?esunul do metropole. Zam??il se zprvu na výrazné postavy soust?ed?né do cyklu sedmi suchých jehel pod souhrnn? výstižným názvem Osobnosti rudol­ fínské doby, a to v typograficky upraveném obalu. Pro úplnost je p?edstavme: Krom císa?e Rudolfa II. to byli Tycho de Brahe, Johan Kepler, G. Arcimond, Kryštof Ha­ rant z Polžic a Bezdružic, Ján Jesenský, rabi J. Loewe. Mimo tento soubor, le? p?ece jenom s jistou návazností na n?j, vznikly další listy jako solitéry: Ahasver, Franz Kaf­ ka, Praha židovská, Pocta Františku K?ižíkovi aj.
Prioritn? se orientuje na suchou jehlu a lept, p?i?emž velmi dovedn? využívá p?ednosti obou t?chto technik. Jejich perfektní zvládnutí dokazuje lehkost až jemnost leptaných linií. S viditelnou hospodárností modeluje tvary a dokáže trefn? charakterizovat hmotné vlastnosti r?zných látek. Jeho grafický projev je p?ízna?ný p?ede­ vším bravurní kresbou a osvojeným písmem, nikoliv pou­ ze latinky. Obojí aplikuje s profesionální rutinou, takže si m?že dovolit dopl?ování svých výtvor? rytými texty, a to s neoby?ejným vkusem.
Na exlibris p?ešel v roce 1997 a premiérovým nám?tem byl Jaroslav Seifert. Inspirátorem i patronem jeho port­ rétu se stal nestor našich sb?ratel? Vladimír Mikule. Sám to popisuje velice v?rn? a p?esv?d?iv?: S p?ítelem Petrem Kábrtem jsme navštívili Minkovou výstavu v novopackém Suchardov? domu. Tehdy nás neznámý um?lec mile p?ekvapil. Když jsme plni dojm? odcházeli, Petr Kábrt mi navrhl, abych si u n?ho Seifertovo exlibris objednal. Vyhov?l mi a lístek doplnil dív?ím aktem s kv?ty. Zaujal i manžele Zrne?kovy, jimž pro jejich syna Reného jedine?­ n? ztvárnil „Údolí smutku Jana Zrzavého“ – krajinu s po­ stavou dámy v klobouku. B?hem vým?nných akcí za?al být o n?j až tak velký zájem, že mu nesta?il vyhovovat. P?esto v roce 1999 stihl vytvo?it 6 nových knižních zna­ ?ek. Prvou pro rakouského sb?ratele Norberta Hillbran­ dta s p?ekrásným portrétem Bed?icha Smetany, který dopl?ují dva dív?í vlasy symbolizující dvojici pramen? Vltavy. Následoval Golém pro MUDr. Krahulce a F. Más­lerem objednaný Antonín Dvo­ ?ák. Ji?í Ort si zadal Bohumila Hrabala, Ivo Prokop Karla Maye a kone?n? tu sadu dovršil Lud­ milou Ji?incovou, patronovanou R. Zrne?kem.
V roce 2000 zhotovil p?tici, zaníž stáli sb?ratelé jako Zde?ka Dvo?áková (W. A. Mozart), J. Kar­lec (R. Kipling), Aleš Neve?e?al (O. B?ezina) a J. Reban (Alzhei­mer). Sérii dopl?uje Strom ur­?ený pro soubor spolkový. Ná­sledující rok už to byly pouze dva lístky, a sice František Tichý (znovu R. Zrne?ek) respektive TGM (V. Mikule). Zájem o exlibrisová ztvárn?ní zrovna od n?j ovšem neutu­ chal, a tak se zrodil Poseidon, Petr I. Veliký, K. H. Borovský, ale též Jaroslav Klápšt?. Dlužno však rovn?ž p?ipome­ nout ženský rod, konkrétn? Afrodité a Toyen.
Roku 2006 si ho naklonila Heidi Sparke, pro níž se vrátil k Poseidonovi, tentokráte navíc ješt? s Amfritítou, aby jí posléze v?noval i Posvátnou krajinu. Na?atou škálu zají­ mavých p?edloh je na míst? rozší?it o T?i grácie, Ledu s la­ butí, Zuzanu a starce, Athéne, Danae (M. Štindl) a kone?­ n? i zda?ilé portréty Boženy N?mcové (Zdenka ?enská), Emy Destinové, Josefa Váchala, Leonarda da Vinci, Václa­ va Pokorného ?i socha?e Ladislava Zívra. Záhodno podotknout, že vazba na komorní grafiku ne­ mohla pominout ani obor novoro?enek. Nejsou toliko jeho osobními, ale vyhovuje tu i po?etné obci zájemc? anebo ve?ejným institucím a sfé?e podnikové. To se týká pochopiteln? taktéž tisk? tzv. p?íležitostné grafiky.
Svými dílky dosáhl zna?né obliby, jejímž výrazem jsou mimo jiné i po?etné výstavy, jak samostatné tak i kolektivní. Na ukázku a pro dotvrzení lze jmenovat alespo? tradi?ní trienále v Chrudimi nebo Bratislav?, Hos­ ty Hollaru, Ostrów Wielkopolski, Associazione italiana exlibris Milano, Boston, Petrohrad a samoz?ejm? taktéž spojen? s mezinárodními sout?žemi a ocen?ními.