grafik, ilustrátor, malíř – skvělý portrétista, rodem Severočech (19. 7. 1961 v Ústí nad Labem), žijící střídavě ve Štětí na Litoměřicku a v Praze. Výtvarné umění ho přitahovalo již od dětství. Nebylo tudíž dílem náho­ dy, že se vyučil rytcem. Pak vůbec není divu, když na to navázal studiem Střední odborné školy výtvarné Václava Hollara v letech 1981 – 1986. Již během studií soustředil svůj hlavní zájem na grafiku.
První samostatné práce ovšem věnoval knižní ilustraci: Mauglí Josepha Rudyarda Kiplinga ve Fortuna librí a Stroj času Herberta George Wellse v nakladatelství Lika – obě 1992, kdežto rok na to pak od téhož autora Ostrov dok­ tora Moureaua. Krátce poté (1994) nastává u něj vprav­ dě historický tvůrčí zlom, podmíněný neuspokojeností spoluprací s vydavateli.
Zařídil si grafickou dílnu pro tisk z hloubky a počal se věnovat volné tvorbě. Šťastná volba v opoře o dávněji ukotvené záliby. Uchoval si přitom zaujetí pro historii, jen zorné pole přesunul do metropole. Zaměřil se zprvu na výrazné postavy soustředěné do cyklu sedmi suchých jehel pod souhrnně výstižným názvem Osobnosti rudol­ fínské doby, a to v typograficky upraveném obalu. Pro úplnost je představme: Krom císaře Rudolfa II. to byli Tycho de Brahe, Johan Kepler, G. Arcimond, Kryštof Ha­ rant z Polžic a Bezdružic, Ján Jesenský, rabi J. Loewe. Mimo tento soubor, leč přece jenom s jistou návazností na něj, vznikly další listy jako solitéry: Ahasver, Franz Kaf­ ka, Praha židovská, Pocta Františku Křižíkovi aj.
Prioritně se orientuje na suchou jehlu a lept, přičemž velmi dovedně využívá přednosti obou těchto technik. Jejich perfektní zvládnutí dokazuje lehkost až jemnost leptaných linií. S viditelnou hospodárností modeluje tvary a dokáže trefně charakterizovat hmotné vlastnosti různých látek. Jeho grafický projev je příznačný přede­ vším bravurní kresbou a osvojeným písmem, nikoliv pou­ ze latinky. Obojí aplikuje s profesionální rutinou, takže si může dovolit doplňování svých výtvorů rytými texty, a to s neobyčejným vkusem.
Na exlibris přešel v roce 1997 a premiérovým námětem byl Jaroslav Seifert. Inspirátorem i patronem jeho port­ rétu se stal nestor našich sběratelů Vladimír Mikule. Sám to popisuje velice věrně a přesvědčivě: S přítelem Petrem Kábrtem jsme navštívili Minkovou výstavu v novopackém Suchardově domu. Tehdy nás neznámý umělec mile překvapil. Když jsme plni dojmů odcházeli, Petr Kábrt mi navrhl, abych si u něho Seifertovo exlibris objednal. Vyhověl mi a lístek doplnil dívčím aktem s květy. Zaujal i manžele Zrnečkovy, jimž pro jejich syna Reného jedineč­ ně ztvárnil „Údolí smutku Jana Zrzavého“ – krajinu s po­ stavou dámy v klobouku. Během výměnných akcí začal být o něj až tak velký zájem, že mu nestačil vyhovovat. Přesto v roce 1999 stihl vytvořit 6 nových knižních zna­ ček. Prvou pro rakouského sběratele Norberta Hillbran­ dta s překrásným portrétem Bedřicha Smetany, který doplňují dva dívčí vlasy symbolizující dvojici pramenů Vltavy. Následoval Golém pro MUDr. Krahulce a F. Más­lerem objednaný Antonín Dvo­ řák. Jiří Ort si zadal Bohumila Hrabala, Ivo Prokop Karla Maye a konečně tu sadu dovršil Lud­ milou Jiřincovou, patronovanou R. Zrnečkem.
V roce 2000 zhotovil pětici, zaníž stáli sběratelé jako Zdeňka Dvořáková (W. A. Mozart), J. Kar­lec (R. Kipling), Aleš Nevečeřal (O. Březina) a J. Reban (Alzhei­mer). Sérii doplňuje Strom ur­čený pro soubor spolkový. Ná­sledující rok už to byly pouze dva lístky, a sice František Tichý (znovu R. Zrneček) respektive TGM (V. Mikule). Zájem o exlibrisová ztvárnění zrovna od něj ovšem neutu­ chal, a tak se zrodil Poseidon, Petr I. Veliký, K. H. Borovský, ale též Jaroslav Klápště. Dlužno však rovněž připome­ nout ženský rod, konkrétně Afrodité a Toyen.
Roku 2006 si ho naklonila Heidi Sparke, pro níž se vrátil k Poseidonovi, tentokráte navíc ještě s Amfritítou, aby jí posléze věnoval i Posvátnou krajinu. Načatou škálu zají­ mavých předloh je na místě rozšířit o Tři grácie, Ledu s la­ butí, Zuzanu a starce, Athéne, Danae (M. Štindl) a koneč­ ně i zdařilé portréty Boženy Němcové (Zdenka Čenská), Emy Destinové, Josefa Váchala, Leonarda da Vinci, Václa­ va Pokorného či sochaře Ladislava Zívra. Záhodno podotknout, že vazba na komorní grafiku ne­ mohla pominout ani obor novoročenek. Nejsou toliko jeho osobními, ale vyhovuje tu i početné obci zájemců anebo veřejným institucím a sféře podnikové. To se týká pochopitelně taktéž tisků tzv. příležitostné grafiky.
Svými dílky dosáhl značné obliby, jejímž výrazem jsou mimo jiné i početné výstavy, jak samostatné tak i kolektivní. Na ukázku a pro dotvrzení lze jmenovat alespoň tradiční trienále v Chrudimi nebo Bratislavě, Hos­ ty Hollaru, Ostrów Wielkopolski, Associazione italiana exlibris Milano, Boston, Petrohrad a samozřejmě taktéž spojeně s mezinárodními soutěžemi a oceněními.