Morfeus intimního vnímání současnosti.
Takto doslova a naprosto výstižně ho symbolizoval kurátor jeho výstavy v rodném Šumperku a komentátor její reprízy v ústecko-orlické Galerii Pod radnicí. PhDr. et Mgr. Zdeněk Přikryl. Během své poutí uměleckým světem se totiž dotýká všeho, co mu kdy a kde umožňuje vyjádřit myšlenku právě v rovině ryze intimního vnímání. Připomíná Morfea, antického boha snů, jenž našemu niternému světu pomáhá vytvářet s osobní obrazností pocity naplnění a harmonie, neznající hranice.
Charakterizovaný přístup ke vstřebávání a hlavně pak interpretaci skutečnosti je pak tím obdivuhodnější, že v jeho případě jde o naprostého autodidakta. Stal se jím nejenom spontánně, ale přímo v rozporu se svou profesní přípravou i dráhou. Vystudoval strojní fakultu Vysokého učení technického v Brně a zvolenému povolání se věnoval prakticky až do padesáti let fyzického věku. S výtvarnými pokusy ovšem začal již během těch studentských. Byly to kresby tužkou, cílené na lidské tělo, převážně pod zorným úhlem aktů. Nevyhýbal se však již tehdy ani surrealistickým vizím. Posléze to zkusil i s klasickou olejomalbou na plátně. Tudy se jeho talent postupně prosazoval a rozvíjel, aby nacházel sám sebe. Projevilo se to mimo jiné v hledání vlastních přístupů i po stránce technické, kdy dospěl ke kombinaci malby olejové s akrylovou na dřevěných deskách polepených plátnem a kovovými fragmenty.
Dnes žije a tvoří ve Velkých Losinách, kde zakotvil zaměstnanecky i rodinně. Od roku 2005 se tam věnuje především tvorbě grafické, příznačné u něj sázkou na techniku tečkované suché jehly na měděných deskách, dotvářených leptáním i mechanicky pomocí kladiva či jiných nástrojů. Dosáhl tím velmi přesného vyjádření jak objemu a tvaru, tak i jemného přechodu mezi světlem a stínem. Právě to se pro něj stává zjevně typickým species. Zhruba po třech letech přesedlal na tvorbu exlibris, kde se vynašel snad nejúplněji. Jeho vyhraněná orientace tématická spolu s nezaměnitelným rukopisem zaujala sběratele snad hned od počátku a tak nemá mezi nimi nouzi o zakázky v tuzemsku či ze zahraničí.
Středobodem jeho zájmu zůstává grafika do níž vkládá těžiště svého uměleckého projevu. Zúročil tu jak původní technické vzdělání se smyslem pro detail, tak i letitou píli a invenci při práci na sobě. Počíná si přitom až obezřetně, aby se vyhnul potlačení některého prvku jiným či naopak jeho zdůrazněním na úkor ostatních. Důkazem oné váhy budiž to, že jeho kompozice jsou vlastně poskládány se samostatných elementů,vytvářejících nakonec pomyslnou, leč ucelenou větu sestavenou z různých slov. V takto plném rozvržení má potom každá část celku významné místo se stejnou platností myšlenkové výpovědi.
Tím sděluje, že sen je obrazovou ukázkou našeho curriculum vitae v podvědomých symbolech. Svou symbolikou představuje myšlenky, které nás obdařují citovým vědomím. Na první pohled je pochopitelné, že se autor pohybuje na hranici surrealismu, ovšem v konkrétní adresnosti, a to zejména u souborů představujících exlibris. Jedno je jisté, že umělcovo zpracování posouvá význam exlibris do jiné roviny. Neváže se pouze na „knihu“. Představuje vždy konkrétní osobnost s důrazem na analytický podtext myšlenkového a emocionálního postoje daného člověka, a to formou umělecky zpracované „vizitky“.
Koneckonců – tento intimní přístup uplatňuje i v ostatních oborech umění; jimž se systematicky a intenzivně věnuje: tedy malbě, plastice, fotografii, poezii, performanci, hudbě.
Bytostně tak zcela naplňuje myšlenku, kterou vyslovil ve svém díle De arte poetika význačný římský básník Flaccus Quintus Horatius:
„Malíři a básníci měli vždy stejné právo odvážit se čehokoliv“. Díky projevené kuráži dosáhl už nyní dosti prokazatelných úspěchů, a to je teprve na začátku viditelného rozmachu. Představil se na samostatných autorských výstavách nejenom doma, ale i v zahraničí. V roce 2014 vystavuje například v prestižním dánském Kunstmuseum & Exlibrissamling Frederikshavn. Zahraniční prezentací svých děl však začíná mnohem dříve. Dá se datovat již rokem 2002, kdy se zapojil do Mezinárodního výtvarného sympozia v Hohenbergu. Rakousko ho přijalo i oslovilo příznivě, takže již rok nato se zde zúčastnil na řadě dalších výstav, počínaje Galerií Jana Spittelberga, pokračuje přes Lillienfeld a konče v St. Aegyd am Neuwalde. V roce 2005 vystavuje na Mezinárodním výtvarném sympoziu v maďarském Györújbarátu, 2006 následuje Artfusion Gallery Miami na Floridě v USA respektive L ́Haÿ-les-Roses (Francie 2010). Úspěchy nedávají na sebe dlouho čekat. Na II. mezinárodní soutěži erotického exlibris v Pekingu 2011 získává zaslouženě 1. místo a obstál i na výstavě Současné exlibris 2012 v běloruské metropoli Minsku – Muzeu moderního umění. V neposlední řadě stojí za pozornost, že spolu s Vladimírem Suchánkem, Pavlem Hlavatým a Jaroslavem Dajčem se mu dostalo místo i v katalogu zveřejněných prací obesílajících XXXVI. kongres FISAE ve Vologdě (Ruská federace). A to bychom ještě mohli uvádět Argentinu, Bulharsko, Itálii, Polsko nebo Taiwan.
Souběžně možno zaznamenat jeho členství a působení v různých uměleckých sdruženích, jakým je třeba Art-kolegium v Praze, nezávislé Notrow 32 v Loučné nad Desnou, sběratelů a Deutsche exlibris Gesellschaft v Berlíně (společnosti založené v roce 1891) a pochopitelně i Spolku sběratelů a přátel ex libris v Praze (založeným 16. listopadu 1918). Samozřejmě, že výstavnicky je při tom všem činným především ve své domovině, tedy Velkých Losinách, Šumperku a Zábřehu, ale i po celém tuzemsku. Jmenujme proto aspoň Prahu, Olomouc, Mělník, Veltrusy, České Budějovice (1. místo prvního ročníku Best of Show at Czech Art Festival v roce 2005), Děčín, Mariánské Lázně, Klánovice, Kostelec nad Černými lesy, Karlovy Vary, Zlín, Ústí nad Orlicí. V roce 1997 vyhrál dokonce I. místo v soutěži TV Nova o nejlepší portrét Ozzyho Osbourna, podložený dojmy z osobního setkání.